80 È. 22*, 1410, Sept. 8.
sem, bratřie, kterak ukrutné vás mútí Antikrist, trápenie mnohá a ne-
slýchaná Krystu včrným činč. Aniž diev,“ že u vás, ponydž po všech
zemích od protivníkóv zákon Kristóv odbuoj trpí, a drák* onen érveny,
tolik maje hlav, o némž v Zevení svatého! Jana, již z úst svých vy-
pustil tok veliký, jímž požfieti“ miení ženu, cierkev svatú. Ale“ pán
najmilostivější jedinkú sobě choť konečně vysvobodí.
Protož posíleni buďme v buohu a v jeho nesmiernej dobrotě, silně
v něho úffajícč, jenž nepřčpustí milovníkóv svých od nižádného dobrého
úmysla nemilosrdně zklamánu býti neb odpadnůúti, budeme-li my' jeho,
jakož dlužni sme, milovati célym" srdcém"; neb nad námi nikoli nebude
kralovati protivnost, nebude-li niZádná panovati lest. ProtoZ niZádné
mücenie? a sáZenie? pro Krista nás neporazuj, jisté? Ze kteréZkolivék
pán za syny ráéí vzieti, ty mrská. Neb chce milosrdný otec, abychom
v tomto životě biedném protivnostmi" skúšeni byli, aby potom odpustil.
Neb zlato, kteréž tento najvyší řémeslník vybierá, ohněm zde čistí a zku-
Sujé, aby v svém pokladě najčistšiem* potom položil. Vidíme, že čas již
zde mieti máme krátký a pominúcí,' život, jehož potom ždáme, blažený
i věčný. Protož pracujme, doniž čas máme, abychom v ono odpočinutie
vjíti mohli. Co" jiného v tomto *životě křehkém vidíme, jedné buolest,
truchlost a tesklivost. A Ze najviec má vérnymi hnüti zákona buoZieho
zavrženie přielišné i potupenie, protož snažme sě, jakž móžme, dosti-
hnúti věčných věcí, nechajíce z úmysla minujících i paducich véci. Zna-
menajme obyčějé otcóv prvnějších“ znamenajme svaté obého zákona.
Však všichni v tomto moři zamücenie a protivnosti cěstili (?) sú, však
„sekani su, někteří kamenováni sú, aby i bitím meče zemřeli sú. Jiní
chodili jsú v húniech, v kožkách kozích“, jakož svědčí apoštol* k* Ži-
dom. Jisté* vSickni osttiehali si césty tvrdé, Kristovy šlápěje* tak ná-
sledujic, jenZ Ťekl jest“: „Kto mé slúží, di po mč, a kdež ja sem, tu
bude i sláha mój*.
„Protož“ i my, taký příklad položený majíc svatých přčdních, slo-
żiece silaime* (?) každé bfiemč a obkličující nás hřiech trpělivostí“
béZzme k buoji nám poloZénému, hlediec k stvořiteli viery a k dokonanci **
JéziSovi, jenZ, prédloZiv sobé radost, strpěl jést kříž, hanby netbav“.
Vzpomeňme na něho, jenž takú“ od hřiešníkóv proti sobě strpěl jest
£dyew Ur. — ^ draak Ur, kde za tím škrtnuto a — 'v Ur za tim Śkrtnuto Jak,
— kpsáno pozzrzieti Ur. — !v Ur opraveno z budelmelimy a pred tím škrtnuto d —
" psáno cyelim Ur. — " opraveno ze srdczym Ur. — © nucenie Ur; opraveno podle lat.
textu. — Pzuzzenie Ur. — 3v Ur nadepsáno věrně a za tím śkrtn. k i. — "v Ur opra-
veno z protivnostimi. — * poslední i (y) v Ur nad řádkem. — t*v Ur opraveno z po-
minuty nadepsáním ci. — *v Ur oprav. z což. — * v Ur psáno prwniessich. — "v Ur
pred tim śkrtnuto czl. — * v Ur psdno: 15616. — У о Ur první e nad řádkem. — * tak
v Ur; or. pro viribus. — *atrpylowsty Ur. — bb dokonaczi Ur; or. consumatorem. —
* y Ur oprav. z: taťikuu.
! Apok. 12, 3—15. — * Heb. 11, 37. — ? Joh. 12, 26. — ' Heb. 12, 1—2.
* 84' Ur
