IV
o to smí si osobiti, třeba jen nepřímo, Petr z Mladoňovic. Ne ovšem tak,
jak tomu někdy bývá rozuměno.
Čteme-li na př. ve Flajšhansově vydání zejména Listů z Kostnice
v úvodech k jednotlivým listům nesčetněkrát, že jsou zachovány ve
„zprávě Mladenovicově“, jest to omyl, který i u badatele svou povrch-
ností tak proslulého může překvapiti.
Jest sice pravda, že Petr z Mladoňovic, odhodlav se hned za pobytu
v Kostnici — bude to ukázáno jinde — vypsati osudy Mistrovy v po-
sledních měsících — okrouhle řečeno v posledním roce jeho života (neboť
i tento program vznikl asi již v Kostnici), hned také jal se sbírati ma-
teriál k tomu. Jest dále pravda, že za tím účelem opisoval pilně listy
i traktáty Husovy z vězení (a částečně i listy přátel jemu psané), a jemu
nepochybně smíme děkovati za to, že také jiné dokumenty k procesu
Mistrovu se vztahující sbíral a opisoval. A jest konečně pravda, že ně-
které z těchto dokumentů, zejména i některé listy žalářní, pojal vědomě
do své zprávy — to i při neurovnané formě jejího dochování jasně lze
poznati. Ale nesprávné jest, že by ve své „zprávě“ byl zachoval všecky,
nebo i jen většinu listů Husových. Zde nutno dobře rozeznávati mezi
„zprávou“, tedy historickým vypravováním takto zamýšleným a poja-
tým (a některými listy Husovými vyzdobeným), které mělo svůj přesný
program a rozvrh, a mezi materiálem, který pieta k Mistrovi (a později
k památce Mistrově) dílem již v Kostnici shromáždila a materiálem od
Husa samého k obraně připraveným rozhojnila, dílem v Praze rozšířila.
Pro poznání listů Husových tedy „zpráva“ Mladoňovicova není pra-
menem nejdůležitějším, ale jest jím ovšem dotčený rukopis Musejní, obsa-
hující vedle „zprávy“ Petrovy (ač nespořádané) také onen jiný materiál
v Kostnici i jinde sebraný. To však není zásluhou Petrovou, leda ne-
přímou, potud totiž, že rukopis Musejní jest opis materiálu Petrem se-
braného. Není to však opis jediný ani nejstarší, máme jiné, starší, jež,
třebas co do úplnosti materiálu pro listy i vůbec nemohou se rovnati
rukopisu Musejnímu — podržme hned nyní proň zkratku M, jíž ho po-
zději označuji, — zejména pokud jde o listy žalářní, zaujímají místo před-
nější. Jsou to zejména rukopisy Vídeňské dvorní knihovny 4524 a 4557
a dílem i jiné, o nichž ještě níže bude řeč.
Záhy však můžeme pozorovati v materiálu, který nás došel, jistou
vlastnost, již by bylo lze nazvati kritičností, kdyby jejím pramenem ne-
byla záliba, anebo u níž by bylo lze mluviti o výběru, kdyby příčinou
její nebyla toliko náhoda. V některých rukopisech pozorujeme totiž, že
se jejich písaři omezují jen na opisy některých listů, aniž vždy lze tu
mluviti o úmyslu, i když někdy listy, jež nás v těchto rukopisech došly,
tvoří jakési skupiny, obsahově nebo původem blízké. Tak bylo arci zcela
přirozené, že pozornosti písařů vyžádaly si listy v Kostnici, v žaláři
psané. Některé rukopisy (na př. kapit. N 48, Vídeňské 4524, 4557, 4902,
4916, i sám M a jiné), přinášejíce řadu žalářních listů, výslovně je takto
