XIV
jest dosvědčeno jen svědectvím velmi pozdním. Naproti tomu jistě co
nejrozhodněji lze autorství Husova hájiti i u č. 6, u listu pověstnému Ja-
novi Hübnerovi psaného. Jos. Truhlář, který list nalezl, správně, ač po-
někud nesměle měl za původce Husa, Sedlák velmi rozhodně, ale bez
důvodů, prohlásil autorem Stanislava ze Znojma, a jeho mínění u ne-
kritických lidí převládlo tak, že je zastrašilo počítati list i jen mezi ne-
jisté. V bádání historickém bývá mnohdy mnoho nejistého, nic však není
stanovisko r. 1403 a 1404 známe velmi dobře, a to se, hájíc článků
Wyclifových všech a vůbec, nesmiřitelně rozchází se stanoviskem pisatele
Jistu, jenž pochybuje o autentičnosti článků, jak to (vedle Mikuláše z Li-
tomyšle) činil r. 1403 a dlouho potom právě Hus, na něhož tedy jest
nejpřirozenější mysliti. Konečně pokud jde o změnu v datování, správné
datum u č. 39 dáno zjištěním správného čtení rukopisného, jako jím
byla dána i změna v datu a určení č. 10, což vyloženo v úvodních po-
známkách k němu.
Nejpronikavější změny i co do datování i co do formy a povahy
listů Husových dostavily se vlivem bádání cizího i vlastního ve skupině
lislů, již lze označiti jako „listy z vyhnanství“, i když některé psány
byly v Praze. Byl to především nález č. 49, které dosud známo bylo
jen ve znění latinském, také po česku (v rukopise Víd. 4916, také na
to upozornili nyní i Flajšhans a Sedlák). Bylo mi po bližším srovnání
jasno, že český text, třebas necelý, jest nepochybně původní. A tu se
přirozeně vynořila otázka, není-li tomu tak i jinde, jak ji, nepodav arci
důvodů, nadhodil již Flajshans.! To tedy nutilo k dalšímu pátrání, které,
tuším, aspoň někde mohlo pro domněnku Flajshansovu poskytnouli
dokladů.
O to arci sotva bude spor, že listy Husovy z vyhnanství posílané
bývaly v Betlemě předčítány. Jest to tak samozřejmé, že to ani zvlášt-
ního důkazu nepotřebuje, nicméně jistě smí tu býti vzpomenuto, že jen
tím lze asi vysvětliti omyl rukopisu kriZovnického XXII A 4, jenž, při-
nášeje list č. 48 dvakrát (po druhé ve skupině šesti listů domněle žalář-
ních), po prvé (na str. 215) jej zahajuje označením: Potinà se jiná
řeč velmi pěkná a užitečná od M. Jana Hussi svaté paměti
kázaná v Bethlemě takto. Pro posluchače ovšem slova Husova,
měla-li býti jakousi náhradou za kázání, musila zníti česky, a máme
skutečně i listy česky zachované (č. 74), a jinde zase nutno si aspoň
položiti otázku, jaké bylo jejich znění původní. Jest totiž nápadné, že
u latinských pro Pražany určených listů, pokud vedle Op dochovány
jsou také rukopisně, znění rukopisného textu rozchází se velmi značně
s textem Op, takže toho pouhými změnami slohovými a podobnou úpra-
vou, v níž si vydavatelé Op libovali, vysvětliti nelze. Na důležitou okol-
! Některé důvody pro toto mínění ve své edici vyslovené uvedl potom Flajšhans
v Osv. XLV (1915), str. 402 n.
