XIII
známy Palackému (v. Über Formelb. I1, 8), ale polom zapomenutý a teprve
nedávno znovu objevený Sedlákem. Není však nejmenšího důvodu do-
mnívati se, že by Hus na list byl odpověděl, a proto ani jakožto ztracená
není jeho odpověď registrována.
Z vlastních písemností dvě čísla jsou zde uveřejněna po prvé. Jest
to především č. 2, známé již Palackému, který je vlastnoručně opsal
(opis je v diplomatáři Musejním), ale nedocenil. Jeho poznámka na konci
opisu, že jde o pouhou písařskou hříčku, v podstatě ovšem jest správna,
nicméně význam dokumentu jest mnohem větší. Jest to sice pouhé slo-
hové cvičení, fingovaný dopis krále Václava, který ovšem z kanceláře
královské nikdy nevyšel a nikdy v ní nebyl napsán, ale jest zvláště
cenný pro poznání svého původce — a tím jest Hus, dokument pochází
z jeho Rhetoriky. A cena roste tím, že jest — jako celý rukopis — bez-
pečně datován, a to tak, že o správnosti data nemůže býti pochybností.
Neníť obsaženo v listě samém — tu by mohlo býti fingováno, — nýbrž
ve zvláštním závěru, a jeho spolehlivost jest také jinak pověřena. A tu
ovšem obsah — hrozba, nepřičiní-li se papež o nápravu, že sám král
dá výtržné kněží utopiti — jest pro smýšlení mladého Husa r. 1402
neobyčejně karakteristická.
Druhé č. 23 jest zachováno jen jako formulář, ale o jeho authen-
tičnosti nemůže býti pochybnosti. Palacký znal rukopis, v němž jest za-
chováno, a řadu listin — dostáváme se jimi k r. 1410 a k hromadným
žádostem z Cech ke kurii, aby osobní půhon na Husa byl zrušen —
uveřejnil, ač nikoli. všecky; mezi vypuštěnými — také většina z těch,
jež Palacký uveřejnil, jsou pouhé formuláře — jest i náš dokument,
nový list Husův. Není sice výslovně dosvědčeno, že tenkrát také Hus
sám (vedle krále, králové, předních šlechticů, měst Pražských i univer-
sity) papeži psal, ale není to také nikde popfeno — zmínky o zakro-
čení ostatních písemného projevu Husova nevylučují, — a smíme-li bez
rozpaků věřiti ve správnost ostatních formulářů v onom rukopise zacho-
vaných, jistě není důvodu pochybovati o ní zde. — Správnější čtení ně-
která podařilo se mi s pomocí koll. Friedricha zjistiti u č. 27, takže tím
licence nejnovějšího překladu stávají se ještě nápadnějšími. A snadi to
smím uvésti, že č. 17, odvolání Husovo k papeži, jest zde po prvé oti-
štěno v úplné a správné formě. Konečně rozšířil jsem materiál Docu-
ment nálezem č. 36, které zatím tiskem vydal také Sedlák, a č. 44, které
po jednom velmi nemilém nedopatření překotně uveřejnil Flajšhans. Jest
to náčrt obrany, v němž Hus stručně přehlíží průběh svého sporu s hier-
archií, který podle všeho, ač původně pro veřejnost určen, potom uve-
řejněn nebyl a náleží (z důvodů v úvodních poznámkách vyložených)
asi do července-srpna 1412.
Z kusů dříve známých nebo jinými objevených zařaděno sem po
příkladě Flajšhansově č. 9 o odúmrtech, poněvadž má vyslovenou formu
listu nějakému vládykovi, a č. 7, objevené Zíbrtem, ač autorství Husovo
