XLIX
nově seznamu dotčeným. Více překáží sloh, který přes opačné tvrzení
Sedlákovo nejen není velmi podoben slohu Husovu (na př. v č. 10 nebo
v Dcerce), nýbrž po mém zdání zcela se od něho liší. Ale ať tomu jak-
koliv, jistě nález Sedlákův nenáleží mezi listy.
Na konec třeba ještě poznámky o několika kusích, jež do této sbírky
nepojaty, ač za Husovy bývají prohlašovány. Jest to především známá
obrana dekretu Kutnohorského (Palacký, Doc. str. 355—363, Flajšhans,
Proti Němcům str. 17—31), o níž Flajšhans urputně tvrdí — arci bez
důkazů, — že jest dílo Husovo, ač každý, kdo se Husem opravdu vážně
obiral, pozna na první pohled, že to není možno, jako také již Palacký,
po mém soudu právem, přičet| ji Janovi z Jesenice. Tento spis tedy
naprosto sem nenáleží. Z téhož důvodu musil býti pominut i kus, na
který upozornil Sedlák a otiskl jej jako „List Husův Kbelovi‘, Nékolik
textů III, 19—22. Nevidím nikde nejmenší záruky, že by to byl opravdu
dotaz Husův, naopak směli bychom jistě, kdyby list Husův byl, v jeho
zminkach o stycich s Kbelem nějakou narážku očekávati. A tvrdi-li
Sedlák, že Hus ve svém Výkladě Sentencí přihlíží k odpovědi Kbelově
a námitkám Jiřího z Boru, jest i toto tvrzení zcela neodůvodněno.
Ohledání rukopisu samého mne pak v mých pochybnostech naprosto
utvrdilo.
Poněkud jinak má se věc s míněním, jež pronesl Sedlák, Stud.
texty I, str. XXIII. Běží o známý polemický projev, začínající slovy
Eloquenti viro, zachovaný v nespočetných téměř rukopisech a přičítaný
v nich i v literatuře nejrůznějším původcům. Sedlák má za původce
Štěpána z Dolan — nechme stranou úvahu, pokud právem — a uka-
zuje, Ze projev, mimo část týkající se kalicha, míří proti Husovi. Sedlák
se svým objevem přichází poněkud pozdě: již r. 1859 z podobných
a dílem lepších důvodů pokusil se hajiti mínění, že projev míří proti
Husovi, Schwab, Joh. Gerson str. 579 pozn., a neni nemozno — nemohu
zde pouštěti se do podrobností, — že opravdu pisatel mínil Husa, když
svůj spisek skládati počal. Jestliže přes to nepojal jsem ho do své sbírky,
není příčina v tom, že kritické vydání při roztroušenosti rukopisů po
celé Evropě není dnes dobře možné, ale hluboce věcná. | když snad
původně s ohledem na Husa začat, list přece nikdy Husa nedošel, jak
řekl již Schwab, ale více, nikdy mu ani nebyl poslán. Autor dokončil
práci svou jistě až po odchodu Husově z Čech a za změněných okol-
ností změnil také její určení, vystupuje v ní nikoliv již proti jednotlivci
pouze, nýbrž proti celému směru (jak správně vytušil, ač důsledků nevy-
vodil, Sedlák). Nejde tedy o list Husovi psaný a není proň v této sbírce
místa ani v přílohách, poněvadž, přihlížeje již k začátkům kalicha, ce-
lým svým rázem náleží do skupiny jiné. Konečně Sedlák, Několik textů
IL, str. 24 n. (ot. z Hlídky 1912), uveřejňuje námitky Husovy proti bulle
odpustkové, o nichž tvrdí, že mají formu dopisu (aspoň z počátku). Ale
jediný obrat „mi frater“ po mém soudu k důkazu nestačí, a ježto jinak
