XXVIII
přišla ještě jednou, neopisovala jich znovu, nýbrž poukázala, že psány
jsou svrchu, odkazem, který písař Vdn byl by bezmyšlenkovitě opsal.
Tomu pak nasvědčuje i to, že ve Vdn čteme, jak řečeno, hned potom závěr
oněch odpovědí Husových, který pak v odpovědech samých, když je
písař opsal, zase chybí. To sotva lze vysvětliti jinak, nežli tak, že vpřed-
loze písař, poznav, že artikuly vlastní psal již dříve, spokojil se odka-
zem na né a pripsal jen záver prve vynechaný, a písať Vdn, opisuje
z něho, učinil rovněž tak a artikuly vlastní opsal pak sice z tétéž před-
lohy, ale na jiné místo, rovněž bez závěru.
To přímo vnucuje domněnku, tím spíše, že písař Vdn, jak uvidíme,
nejeví se jinak pouhým bezmyšlenkovitým kopistou. Jak řečeno, plyne
text dokumentů do Vdn potom pojatých nepřetržitým proudem, nikde na
rozhraní jednotlivých sexternů nekončí žádný kus, ale také v partii
předcházející nikde nenajdeme mezery mezi jednotlivými sexterny, všude
dokumenty přesahují z jednoho sexternu do druhého. Ale uvažme, že
Vdn jest opis, a přehlédněme v tom vědomí ještě jednou jeho další obsah.
V témž sexternu, který obsahuje onu záhadnou poznámku o artikulech,
začíná se pak (f. 90) druhá část relace Mladoňovicovy, jež, vyplňujíc
zbytek sexternu a přesahujíc do následujícího, připojuje dále ony
artikuly, žalářní traktáty Husovy a čtyři české listy žalářní, a dostává se
tím opět do sexternu dalšího (po f. 124). Co následuje, jest nesourodý
přídavek, ale ani jím zbytek sexternu není vyplněn; listy od 126 nepo-
psány (do 130). Jest patrno, že písař Vdn, když ani přibráním cizokraj-
ného kusu vyplnění celého sexternu nedospěl, sourodého materiálu ve
své předloze více nenašel, že jeho předloha neměla více, než on nám
zachoval. Příčiny mohly býti rozličné, mezi nimi i ta, že obsahem, pokud
se k Husovi odnáší, byla v předloze právě vyplněna a ukončena jedna
složka, jeden sextern. To, co máme ve Vdn zachováno po druhé části
relace Petrovy (artikuly, traktáty, listy), mohlo zcela dobře býti k ní
přidáno již v předloze samé (a tím sextern vyplněn). Očekávali bychom,
že nyní bude následovati část třetí atd., ty však čteme ve Vdn již na-
před, aniž by na nějaké přehození sexternú bylo lze mysliti. Jest však
zcela dobře možno, že sextern obsahující část druhou s příslušenstvím,
byl přehozen již v předloze původní, jež v tomto již změteném pořádku
do Vdn přešla. Pak by onen záhadný odkaz na artikuly výše psané
vysvětlil se velmi snadno...
Ovšem s domněnkami takovými v případech, kde běží o diploma-
tickou kritiku, nedospěje se nikdy daleko, zde však přece nutno se u nich
zdržeti. Jde o to, že písař Vdn jinak přece jen neopisuje bezmyšlenko-
vitě. Hned po záhadné zmínce o vynechaných artikulech čteme totiž
(f. 90): Ordo procedendi in causa Magistri Johannis Hus
a principio inter ipsum et Pragenses archiepiscopos per
ipsummet alias consignatus ideo hic obmittitur propter
brevitatem temporis. Zde arci sotva bude spor, že místo toto přejal
