V
označují (v. o tom v podrobnějších datech o jednotlivých rukopisech
níže), jiné však (na př. kapit. F 20, D50, universitní X E 24 a j.) ome-
zují se na listy z vyhnanství, opět jiné (na př. univ. II G6) na listy
určité osobě (nebo domněle jí) zaslané. Zvláštní skupinu pak dosti záhy
začíná tu tvořiti řada ceských dopisů v žaláři psaných. Nejstarší rukopis,
v němž tuto zvláštní skupinu (vedle jiných listů) samostatně najdeme,
jest rukopis dvorní knihovny Vídeňské 4524 (Vdn), kdež na f. 119 a d.
s označením „Tyto epištoly jsú napsány v žaláři v okovách
Jana Huflsi] rukú“ čtou se čtyři česky psané listy žalářní (naší sbírky
č. 153, 147, 129, 156). S ním asi souvěký jest jiný rukopis téže knihovny
4557 (Vidb), kde f. 140 označením „Epištoly M. Jana Husi z Kon-
stancie“ zahájena jest delší řada listů zase oněmi kusy (v tomto po-
řádku 153, 147, 156, 129).
Není správné tvrzení, že by tyto listy byly od počátku seskupovány
za tím účelem, aby se staly „epištolami“ Husovskými vedle „evangelia“
— českého znění poslední části zprávy Petra z Mladoňovic. V obou
právě zmíněných rukopisech jest sice čtení toto obsaženo také (ve Vidb
dokonce právě před listy), ale účelnosti toho druhu nikde tu není vi-
děti. Zatím jenom sestavení českých listů v žaláři psaných pro široký
kruh posluchačů samo sobě bylo účelem, který ostatné vždy ani ne-
proniká. V rukopise 4902 (Vnb) ony čtyři listy, snad ne náhodou, ale
sotva vědomě, tvoří (v pořádku 129, 147, 153, 156) závěr dlouhé řady
listů, ač zde české zprávy Mladoňovicovy vůbec není, podobně najdeme
skupinu tuto samotnu v rukopisech jiných (univ. XI D 9 — Us) bez čes-
kého spisku onoho, nebo vedle něho, ale bez označení souvislosti (ve
Freiberském), anebo konečně (v Křižovnickém) sice v souvislosti s ním,
ale již porušenu přidáním listů dalších.
Vše to tedy neprozrazuje ještě vědomého nebo uvědomělého vytvá-
ření pašijí a epištol novému světci, neboť i tam, kde zdá se, že se vě-
domí dostavilo, ustupuje touze po sebrání hojnější látky. Tu však přece
lze již mluviti o porušení. Zde totiž myšlenka na ono spojení mohla se
dostaviti velmi záhy. Nejstarším jejím dokladem jest, pokud vím, rukopis
Víd. dv. kn. 4519 (Vndb) z druhé půle 15. stol., v němž po české zprávě
Mladoňovicově čteme (f. 168): „Skonávásčě pašijě a počíná sě
prvá epištola Mistra Jana Hussi“, prvá ze čtyř, ač ne všech,
které bychom očekávali. Jen tři z oné skupiny zde nalezneme (153, 147,
156), čtvrtá nahrazena českým překladem listu jiného (č. 139*). A tak
v plném uvědomění vystupuje onen pokus o jakési liturgické sesku-
pení kusů těchto teprve v Passionále Jenském a jeho přetisku z r. 1525.
! Nejlip je to patrno z toho, že v rukopise Vdn český text Mladoňovicův čte se před
dlouhou řadou Kostnických listů Husových, načež teprve po četných jiných různoro-
dých kusech (mezi nimi jsou i žalářní trakláty Husovy) následuje naše skupina. Ve
Vidb sice jdou listy ony hned za českým textem Petrovým, ale jakožto začátek dlouhé
řady i jiných listů žalářních.
