Dopisy z roku 1533. 133
nežli aby sobě smlúvu drželi; než proto z které příčiny ti starší bratři nechtěli by
té smlúvy držeti, aby to na mne mohli vznésti, když buohdá na Krupce budu, a já
chci tu věc spravedlivě rozvážiti; než dotud aby sobě to drželi na ten spuosob,
jakží oznamuji. Což se dotýče toho sirotka bláznového sc: i věz, že jest se mnü
také o to mluveno v Praze; pak poněvadž ten člověk panny převory Světecké, což
jsem na její žádost svolil, toho nechce býti snad vděčen, budu věděti to kterak
opatřiti, toliko aby ta věc měla prodlení až buohdá do mého příjezdu, šířeť pak
v tom chci muoj úmysl oznámiti. Než proto se na to vyptaj, kterak se ten sirotek
opatruje, nebo mohl by tak učiniti ten člověk, při kterémž jest, že bych snad i do
svého příjezdu toho neodkládal. Datum ut supra.
Urozenému vladyce Václavovi z Dobrovítova, hajtmanu na Krupce a na Teplici oc,
mému milému.
998.
Janovi Švábovi z Chvatliny o dluzích, o poslání listů oc.
Na Blatné 1533, 20. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečíslov.
Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Švábe milý! Což se Jana Škorně dotýče, o tomť
jsem již prve psal, aby to některak opatřil, aby pan Bretislav z toho napomínán
nebyl. Také což se dotýče pana Malovce, vieš dobře, že jemu nejsem nic dlužen,
než což jsem byl dlužen Benešovi Fišarovi, toho on ve dskách nemá, a tak nejsem
jemu na tento čas nic povinen dáti. Nežli proto byl bych tomu rád byl, aby o jeho
věc s židy dobře zjednal, neb mi také on Malovec něco o to psal; i dal jsem jemu
odpověď na tento rozum, muože-li sobě to u židuov zjednati, aby se jemu od nich
čekalo anebo puojčilo, že bych na slušný zpuosob chtěl za něho slíbiti. Což jsi mi
oznámil o panu Žabkovi a o Zykmundovi Kafunkovi, tomu jsem porozuměl; a za to
mám, Ze proto muoj posel z Vídné prodlévá se vrátiti, Ze jest čekal na pana Zabku.
Také což se pana komormejstra dotyce, jedné af jest mi jistě dáno na suché dni
najprvé příštie, již bych dotud čekal. Což se dotýče pana Sebastiana z Wajtmille,
poněvadž vieš, co jest mi psal, toho při tom nyní nechávám. A Zejdlice žádaj, ať
dá těch L [! míš., neb jsem jemu toho čekal duověrně, že na tento čas to budu
mieti od něho; než kdybych peněz pilně dávati od sebe neměl a byla jeho potřeba,
rád bych jemu i připuojčil, ale neznám té potřeby a rád jemu toho přeji.
A jakož jsi mi psal, že by se nějaký na mne rozsudek stal pro Vencelíka:
i oznam jemu to, že jeho žádám, aby mne v tom opatřil, též také zvěz, pro koho
jiného druhý na sebe přísudek mám.
Posélámt ted listy: jeden má býti panu Slavatovi, druhý panu Bohušovi
Kostkovi a třetí panu Petrovi Sudovi. I pošli jim je brzo po jistých posliech,
a k každému z nich zvláštnieho posla pošli; a od koho budu mieti jakúů odpověď, pošli
