444 D. XIV. Registra ortelů horního soudu v Hoře Kutné 1511—1514.
vědí teď před VMtí, kam sú tu rudu dávali, které sú prve nasekali; ježto sú pravili,
přišedše ke mně, že za hřivnu stojí, a my sme jí neviděli a nevíme, kam sú ji deli.
Knoflíček proti tomu pověděl: Pane hofmistře, páni milí! Abyšte VMt věděti
rátili, Ze ta véc o první rudě na místě jest, a také to odpuštěno jest, kterúž byl
Pivce prodal, které nasekal u nás i před katrú malú hrst; také nebylo nic dobrého.
Havel Hroš pověděl: Pane hofmistře, páni milí! Teď praví před VMtí, že ne-
bylo nic dobrého a že nestála za nic; a ke mně přišedše, prve než ji vydali, pravili
mi, že stojí za hřivnu.
Knoflíček pověděl: Pane hofmistře, páni milí! My tú rudůú vinni nejsme, jakož
nás Hroš viní; než kdy sme to zvěděli, hned sme šli hledati Pivce, i našli sme jej
na rynku. I ptali sme se jeho, kde jest tu rudu vzal, jako ji na huntě prodal; po-
věděl nám, že mu ji tovařiši nadali. A my to pověděli pergmistru. V tom přijel pan
Zigmund z Prahy, tu sme jemu hned pověděli o té rudě; i ptal se nás, komu jest
to poručeno. Pověděli sme jemu, že ste vy poručili Hrošovi; a on pověděl: Já o tom
nevím. A tu jest to Pivcovi od pana Zigmunda odpuštěno i od nás všech. Než pan -
Hroš odpustil-li jest jemu neb neodpustil, toho my nevíme. Než my sme pro Hroše
chodili, aby šel mezi nás; on jíti nechtěl. I poněvadž sú jemu jiní všickni odpustili,
máme za to, že on také.
Hroš pověděl: Jestliže sú jemu jiní odpustili, ale já jsem jemu odpustiti ne-
chtěl. A ještě k nim chci něco jiného mluviti,; že sú oni statek můj ode mne brali,
jej šeredně mrhali, kradli a dávali, kam chtěli.
Tu pan hofmistr ráčil k nim mluviti: Pane Havle, kdež mne žádáš, abych
je k tomu připravil, aby tu vsickni byli: to já chci učiniti a je k tomu míti, aby
tu byli všickni, to se má státi. Než teď vám odkládáme toho do dvú nedělí, abyšte
tu stáli všickni, a oni také budú. A koho budeś chtiti viniti, toho budeš vůli míti.
Potom když sú stáli zase, předstúpivše před pana hofmistra, Havel Hroš žádal
pana hofmistra a úřadu, aby jemu bylo spravedlivé učiněno o to, co jest prožaloval
na ty havíře o krádež.
V tom pan hofmistr mluvil k Hrošovi: Pane Havle, aby teď to oznámil před
těmito tovafi&i, z čeho je viniti chceš neb viníš, protože sú tu prve nikdy všickni
nebyli, ale teď již jsú, aby před nimi žalobu obnovil, a koho viníš, všecky-li, čili
jednoho neb dva.
Havíři žádali pana hofmistra a úřadu, aby Hroš pověděl před nimi, koho viní,
že nás zloděje nazývá, a že bychom my jeho statek kradli a mrhali a dávali, kam
chtěli, že toho bůhdá není, že sme my jeho statku nebrali, než za svú robotu; že
to malá véc není, že jemu toho odpírati chcem před VMtí.
Ptán Hroš od pana hofmistra: Pane Havle! Teď již nejednů slyšíš, aby po-
věděl světle, koho viníš, všecky-li, čili jednoho, čili dva, to aby pověděl a je jmenoval.
