| [1] |
444 D. XIV. Registra ortelů horního soudu v Hoře Kutné 1511—1514.
|
|---|
| [2] |
vědí teď před VMtí, kam sú tu rudu dávali, které sú prve nasekali; ježto sú pravili,
|
|---|
| [3] |
přišedše ke mně, že za hřivnu stojí, a my sme jí neviděli a nevíme, kam sú ji deli.
|
|---|
| [4] |
Knoflíček proti tomu pověděl: Pane hofmistře, páni milí! Abyšte VMt věděti
|
|---|
| [5] |
rátili, Ze ta véc o první rudě na místě jest, a také to odpuštěno jest, kterúž byl
|
|---|
| [6] |
Pivce prodal, které nasekal u nás i před katrú malú hrst; také nebylo nic dobrého.
|
|---|
| [7] |
Havel Hroš pověděl: Pane hofmistře, páni milí! Teď praví před VMtí, že ne-
|
|---|
| [8] |
bylo nic dobrého a že nestála za nic; a ke mně přišedše, prve než ji vydali, pravili
|
|---|
| [9] |
|
|---|
| [10] |
Knoflíček pověděl: Pane hofmistře, páni milí! My tú rudůú vinni nejsme, jakož
|
|---|
| [11] |
nás Hroš viní; než kdy sme to zvěděli, hned sme šli hledati Pivce, i našli sme jej
|
|---|
| [12] |
na rynku. I ptali sme se jeho, kde jest tu rudu vzal, jako ji na huntě prodal; po-
|
|---|
| [13] |
věděl nám, že mu ji tovařiši nadali. A my to pověděli pergmistru. V tom přijel pan
|
|---|
| [14] |
Zigmund z Prahy, tu sme jemu hned pověděli o té rudě; i ptal se nás, komu jest
|
|---|
| [15] |
to poručeno. Pověděli sme jemu, že ste vy poručili Hrošovi; a on pověděl: Já o tom
|
|---|
| [16] |
nevím. A tu jest to Pivcovi od pana Zigmunda odpuštěno i od nás všech. Než pan -
|
|---|
| [17] |
Hroš odpustil-li jest jemu neb neodpustil, toho my nevíme. Než my sme pro Hroše
|
|---|
| [18] |
chodili, aby šel mezi nás; on jíti nechtěl. I poněvadž sú jemu jiní všickni odpustili,
|
|---|
| [19] |
|
|---|
| [20] |
Hroš pověděl: Jestliže sú jemu jiní odpustili, ale já jsem jemu odpustiti ne-
|
|---|
| [21] |
chtěl. A ještě k nim chci něco jiného mluviti,; že sú oni statek můj ode mne brali,
|
|---|
| [22] |
jej šeredně mrhali, kradli a dávali, kam chtěli.
|
|---|
| [23] |
Tu pan hofmistr ráčil k nim mluviti: Pane Havle, kdež mne žádáš, abych
|
|---|
| [24] |
je k tomu připravil, aby tu vsickni byli: to já chci učiniti a je k tomu míti, aby
|
|---|
| [25] |
tu byli všickni, to se má státi. Než teď vám odkládáme toho do dvú nedělí, abyšte
|
|---|
| [26] |
tu stáli všickni, a oni také budú. A koho budeś chtiti viniti, toho budeš vůli míti.
|
|---|
| [27] |
Potom když sú stáli zase, předstúpivše před pana hofmistra, Havel Hroš žádal
|
|---|
| [28] |
pana hofmistra a úřadu, aby jemu bylo spravedlivé učiněno o to, co jest prožaloval
|
|---|
| [29] |
|
|---|
| [30] |
V tom pan hofmistr mluvil k Hrošovi: Pane Havle, aby teď to oznámil před
|
|---|
| [31] |
těmito tovafi&i, z čeho je viniti chceš neb viníš, protože sú tu prve nikdy všickni
|
|---|
| [32] |
nebyli, ale teď již jsú, aby před nimi žalobu obnovil, a koho viníš, všecky-li, čili
|
|---|
| [33] |
|
|---|
| [34] |
Havíři žádali pana hofmistra a úřadu, aby Hroš pověděl před nimi, koho viní,
|
|---|
| [35] |
že nás zloděje nazývá, a že bychom my jeho statek kradli a mrhali a dávali, kam
|
|---|
| [36] |
chtěli, že toho bůhdá není, že sme my jeho statku nebrali, než za svú robotu; že
|
|---|
| [37] |
to malá véc není, že jemu toho odpírati chcem před VMtí.
|
|---|
| [38] |
Ptán Hroš od pana hofmistra: Pane Havle! Teď již nejednů slyšíš, aby po-
|
|---|
| [39] |
věděl světle, koho viníš, všecky-li, čili jednoho, čili dva, to aby pověděl a je jmenoval.
|
|---|
