212 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526.
1277.
Petr z Rosenberka Radslavovi Beřkovskému domlouvá pro svolání sjezdu stavu rytířského.
Na Krumlově 1518, 15. Mai. Přepis č. 8713 h.
Odpověď na to psaní najvyššiemu panu písaři od pána JMti oc.
Službu svú vzkazuji, urozený a statečný rytieři, pane příteli muoj milý! List
váš, kerýž mi píšete, včera [14. Mai] mě jest tepruv došel. A kdež mi píšete, že
byšte srozuměti měli tomu, že by mi někto předkládati měl to, kterak byšte vy
z úmysla nětco proti mně předsebráti a stav rytieřský k témuž vyzdvihovati měli,
pak jakž by kolivěk bylo, že za to prosíte, abych toho k sobě, až do mého tomu
dalšiemu vyrozumění, nepřipouštěl, při tom mi posielajíce přiepis toho, jak se obsieláte.
I muoj milý pane příteli! Vězte, že mně jesti o tom, co vy mně píšete, co
by vás duojiti mélo, nic od žádného nedošlo, a by pak i od koho to mne bylo
došlo, jistě bych toho lehce k £obé nepřijal, poněvadž jsem vám k tomu, tak jak se
mně zdá, žádné příčiny nedal a dáti z úmysla nemíním.
Než toto jest mě došlo, kterak by někeří z stavu panského vám předkládali
přátelsky, abyšte toho sněmu stavu vašeho zanechali, mluviece k vám, aby jim bylo
oznámeno, jaká toho potřeba jest, poněvadž spuolu s stavem vaším společné svobody
máme, dálo-li by se co proti tomu od koho jiného stavu vašemu, že by s vámi spo-
lečně rádi sjezd jmíti a toho podle vás pomoci brániti chtěli; pakli byšte sobě co
do našeho stavu obtěžovali, že by s vámi o to o suchých dnech letničných přátelsky
jednati chtěli; a že jste měli na tu řeč odpověď dáti, že se toliko samého stavu
vašeho dotýče a že toho zvláštní potřeba stavu vašeho jest.
I lidé se toho proto obávají, vo tom přemlúvajiece, že přes to přátelské jich
k vám podávání předse s panem podkomořím ten sněm že obsieláte, aby z toho ně-
jaké ruoznice a kyselosti neznikly.
I muoj milý pane písaři! Jste úředník jeden zemský a vdycky jste ten byli,
že jste obmýšleli, což by krále pána našeho JMti i tohoto královstvie obecnie dobré
bylo; nepochybuji o vás, že z těch šlápějí ven nevystoupíte, než což bude dobrého
krále JMti a vší obce tohoto královstvie, že obmýšleti budete, a předcházeti to, což
by k jednotě (sic) a k ruoznicem mezi stavy býti a slúžiti mělo. Neb nepochybuji, že jste
to čítali, že mudrci píší: „Concordia parvae res crescunt, discordia magnae labuntur“
(sic). Neb já se vedle psaní vašeho jiného nedomýšlém v tom do vás, než že to
dobrým úmyslem činíte, vyrozumněvše tomu, jak jest bylo zpuosobeno vo Rendle,
byšte vy byli toho obsielánie s panem podkomořím na se nepřijali, že za to máte,
že by se mnohokrát bylo huoř stalo. Pak co se muože menším zlým větše předjíti,
u mně jesti za rozum, když tím úmyslem to činíte. Pak za toto vás prosím, co na
něm dobrého zjednáte, že mi psaním svým, co je vám možného oznámíte, přišly-li by
