208 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526.
vám píše, keréhož jste mi přípis poslali. Neb na den Matky božie na nebevzetí [15.
Aug.], to hned za jisté vězte, že jesti několiko koní stálo u Kájového, kdež jesti púť
Matky božie, a u kláštera Svaté Koruny také několiko koní, kdež jesti obé jedné
puol míli od Krumlova. Ale pozdě jsem o nich zvěděl; bych byl záhy zvěděl, za
to mám, że by mi byli s téZkem bez puotky ujeli. Datum Krumlov, feria III. post
Bartolomei apost. anno oc. XVII. Petr z Rosenberka oc.
1272.
Jan z Lobkovic Jindřichovi z Rosenberka: o svém životě v Italii.
V Bononit 1517, 28. Aug. Orig. Fam. Lobkovic.
Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a příteli můj milý! Napřed zdraví,
štěstí, všeho dobrýho vám i vašim frejífkám bych rád s pravú včrú a jako sám sobě
přál. Jakož mi VMt ráčíte psáti, že se divíte, proč vám ani po Kuncovi ani po panu
Zubovi nic sem nepsal, a że mniete odnikud jinud to pficházeti, nez Ze sem na
vaše stary bratrstvo zapomněl snad a že mi frejířky nedadí chvíle: i vězte, můj
milý pane, že vašeho přátelství starého nigda zapomenúti nemohu, než čím dál vdy
vice zpomínám; neb vidím a znám, jak jste z Bononie ujeli, že sem hned jakž jako
v cizím městě zůstal, žádnýho tovaryšstva neměje. Protož nemám žádný, a bych
měl kerú frejířku, nigda bych na ni tak laskav nemoh býti, aby i na vás zapomenul.
Než nepsal jsem proto, že mě oči bolely; a mně, že budu po panu Zubovi moci
psáti, a on pak tak v náhle přijel a zase jel, že sem to bůh zná nemoh. I protož
račte mi otpustiti; neb já vám sem taky prvý několik krát psal, a vy ste mi nic
neodepsali, a proto sem vám odpustil. Děkuji taky VMti z líkařství na mý oči: ač
jsem nigda sic toho řemesla nedělal, zvlášť gdyž sem nemoh. Taky víte, že naumím
než na loutnu drobet housti; než vy ste proto pěkně podělali; nechavši zde snad
kopu růží všech k vám podomních [sic], a když ste zde buli, nic ste mi o tom nepo-
věděli; než užť sem se dověděl všeho. Tolik Popelů, bojím se, ani zde, ani v Čech
[sic] neuzříte. Grstorf pryč domů i z sukní ujel. Mistr Andril umřel. Toho kořene
zde medici neznají; i protož pište jináč, chcete-li mu. Kormol [sic!] by vám rád
nějakej dobrej poslal, než nemohu žádnýho najíti starýho, a k tomu nyničko sem
velmi chud, abych ten vyplatil, kerý sem v dluhu od jednoho zde vzal. Ne škaredej
a starej de imag [sic]. A těch věc [sic] [al sem zanechal, ale proto pro vás nékerf
kousky mám, když sem přijedete. Nyní sem jich nemoh vypsati, neb si nékery
vlaský. A bych mil koho, gdo by psal, dosti bych toho nalez, ale já neumím a ne-
mám gdy. Též mi se zdá, co pravýho [sic]; než gdyž bohdá sem přijedete, dovedu vás
k jednomu vašemu příteli; kerý toho má hojnost. Ten jest prej Zebaldi tovaryś.
Noviny sem vám bul psal na celým arku a list delší; než Janně sem jej dal ohledati
