200 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526.
Horám vašim všeho dobrého přeji a rád slyším, že se rozmáhají a lepší;
a dá-li pán Buoh, když se s VMtí shledám o všecko šíře rozmluviem. A což se
vaší frejířky dotýče, tu s panem Jindřichem *) vaše dobré s pilností jednati budem.
A poněvadž jste již napřed nětco sladkého poslali, již jste na poli tu při vyhráli
a sobě mnoho dobrého zjednali. Dajž pán Buoh všecci abychom se spolu ve zdraví
shledali. Ex Boleslav, feria V. post XI“ virginum anno XVI.
Jan z Wartnberka a na Děvíně oc.
Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka oc, pánu a přieteli mému zvláště milému.
1262.
[Václav z Tučap, hejtman Soběslavský, Petrovi z Rosenberka]: o poškození rybníka.
B. m. [1516]. Cedule II. 147. b. 1.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Službu svü VMti napfed vzkazuji. Z listů,
kteréž VMti pan z Hradce píše, vyrozuměl jsem, což se Kahlíka dotýče. A jak se
ta věc v sobě má, abych VMti psaniem oznámil, mluvil sem s Jakubem písařem ;
i praví toho příčiny, že jest na rybníčku VMti, pod kterýmžto syn jeho mlýn má,
v povodeň plot před splavem zporážel, a tudy že jsú ryby sešly doluov a malé jich
počet v rybníčku zuostal. Kdež rychtář VMti Deštěnský mluvil k němu, aby toho
nečinil; nikoli jeho v tom uposlechnouti nechtěl. Kdež jest tu věc na VMt Jakub
písař vznesl; i ráčili jste po něm Víthovi rozkázati, aby těch peněz gruntovních ne-
vydával. Tiem se VMt račte zpraviti.
1263.
Král Ludvík císaři Maximiliánovi: přimlouvá se za Jana z Rosenberka ve sporu jeho s Janem
Mrakšem o zámek Meilberk.
V Budíně 1517, 29. Jan. Přepis č. 3687.
Najjasnójsiemu kniežeti panu Maximilianovi, zvolenému Římskému ciesaři, po
vši časy rozmnožiteli říše, v Germanii, Uherskému, Dalmatskému, Kroátskému oc králi,
arciknízeti Raküskému, Burgundskému, Brabandskému knízeti a falckrabovi oc. My
Ludvík, z b. m. Uh. Č. sc král, m. M., kníže Slezský a markrabě Lužický oc naše
dětinsky, bratrsky milost a přátelstvie napřed vzkazujeme. Najjasnější kníže pane
otče a bratře náš milý! Velebnosti vaší znáti dáváme, kterak duostojný, věrný náš
milý, Jan z Rozmberka a na Strakonic, zákona sv. Jana najvyšší obecný přebor,
vznesl jest na nás s pokornú prosbů, abychom podle znění jeho spravedlnosti a je-
dnánie, kteráž se dlúho-chvíle mezi jemu [sic] s jedné a někde Petra Mrakšovi
z Noskov s straně druhé o zámek a panstvie Mejlperka až dosavád prodlívali jsú, se
*) z Rosenberka?
