198 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526.
1260.
Farář Černovický Petrovi z Rosenberka: stěžuje si na své osadníky.
V Černovicích 1516, 23. April. Orig. II. 41. 1.
Modlitbu svû vzkazuji nehodnû, urozený pane, pane můj najmilostivější! Zdraví
i ščeští vinšuje VMti jakožto pánu svému milostivému oc. VMti prosím pokorně, že
toto psaní mé nebude proti mysli VMti, ale že je milostivě přijmúce, rozvážiti ráčíte
u pokoji. A kdež VMti já nehodný kněz a kaplan oznamuji, že tuž v Černiovicích
mezi poddanými VMti býti nemohu, kdež sem to i panu prelátu oznámil, z příčin
hodných, ješto Bohu jsú nemilé a VMti nepříjemné, kdež vo tom nechci pochybovati,
jakožto o pánu křesťanském. A že mi se zdá, že žádný zákoník toho nesnesl by, co
sem já ta léta strpěl mezi nimi rvaní, pohlavkování, a to pro řády duchovní a správu
kfestanskü, zakládání dveří u chalupy mé domových, a bych byl vyšel, aneb ven
vyjíti chtěl, bylo by mne zabilo, čím jsú zastavovali a založili; zhanění divná, že
sem lhář a zákon boží zapírám, a že VMt ste nemúdrým, že jim dáváte toho kněze,
kteróhoż oni miti nechti. A kdybyste jim VMt dali toho, kteróho by oni chtíti měli,
že by učinili všicko. A že já jim nejsem nic užitečen, a že, bych více kázal i učil,
že mi nevěří, ani Ze mne v tom poslúchati chtí ani učiniti; poněvadž jim kalich od-
jímám; a že kdožkolivěk přísahu přijímá, jakožto v úřad jaký přijímajíc, že jemu vě-
řeno býti nemá, ani žádný dobrý aby takovému nevčřil. I kdež i při těch řečech
ве шой někteří z úřadu seděli. A tak že sem strpěl to i jiné obtížně po ty všecky
časy, váže sobě více VMti, nežli jich zlosti a tupení. I milostivý pane! Znajíc takovú
věc ode mne nehodného kaplana svého, kteráž jest v pravdě, i trpělivost mnohého
trápení, a že již znám, Ze v nich & mezi nimi nic prospéti nemohu: milostivý pane,
vdy mi se nezdá, nic před VMtí zatajiti, ač můžli to býti s VMtí volí, Ze sem žá-
dán a prošen před šesti léty od pana Pinthy [sic], mistra Cirilla a kanovníka Olo-
mückého a faráře Budějovic Moravských, abych byl u něho kazatelem, kdež v nově
u mne posel jeho byl. I nezdálo mi se nic bez vůle a vědomí VMti učiniti. A také
sem se vzdy domníval, že je k nětčemu navedu a v nějaký řád: ani tvrší než skála
sú. A zdá mi se snáze moře svého cíle vyvésti nežli je [z] zvyklosti jich nedóvěry.
A také ani svých důchodův od nich míti mohu od mnohých, po ty všecky časy.
A stojím-li o to, odbývají mne, že jim nerozdávám a zač by mi dávali? Ani pana
hajtmana rozkazu nic nedbajíce, i křivdu mi činíc, i v lukách, potocích, v lesích,
ješto toho svědomo jest panu hajtmanu i nižším úředníkóm. Kdeż mne vonehdá
v sobotu Jiráček mlynář pro les, kdež jest svévolně sekal, ulál uhaněl, ješto by
vo tom dlúhé zaneprázdnění očima VMti bylo. I milostivý pane, pokorně i s pláčem
VMti prosím i věřím, že mne odtud pustíte, a abych od nich se mohl s pokojem
vypraviti, a co by mi povinni byli, že jim ráčíte rozkázati dáti a zaplatiti. I milostivý
