172 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450— 1526.
mám, slyšíc, ke mně že posíláte, prosíc, abych vám, kterak se na svém zdraví i jinak
mám, oznámil. I muoj milý pane Mikuláši! Z takové péče, kterúž o mne máte, vám
velmi děkuji. I vězte, že se děkujíc pánu Buohu na svém zdravie i jinak dobře
mám, tak vedle toho zpuosobu, jak můú nemoc znáte. A nemuožte mi tak mnoho
zdraví a dobrého příti, abych vám všelijak tolikéž věrně nepřál, jako svému milému
přieteli.
Co se Králové Hradce tkne, že jste zpraveni, že by voláno mělo býti biřicem,
aby všickni veřejně pohotově byli, jakž by zazvonili aneb jim znáti dali, aby se
v hotovosti každý najíti dal, příčina toho, že jste slyšeli, že by ta byla, že by pan
Lichtnštajnar Pražským některým voly měl pobrati, a je samy zjímati, a že by i před
ciesařem JMtí na nich svrab byl: i toto jest mi o tom praveno, že by jim měli
páni Lichtenštajnaři puoldruhého sta voluov a při tom také toho, kterýž jesti z Prahy
při těch volech byl, vzíti, a Pražané že by jim měli o to psáti, žádajíce spoluoby-
vatele jich, aby propuštěn byl i s navrácením těch voluov bez úplatku; a při tom
že by se měli omlúvati, že by ta odpověď, kteráž se od jich [sic] stala pánóm Lichtn-
štajnaróm, neměla s jich vólí býti; ale nerozumiem tomu, aby jim zase vrátili ani
toho, kdo je jat, propustili. |
Ciesař JMt byl jesti v knieZetstvie Rakúském pohotově s lidmi i s děly pro
tu škodu, která se stala pánóm Lichtnštajnaróm v kniežetstvie JMCské, i také maje
výstrahu, že by kněz Bartoloměj, zase s lidmi táhna, měl v Rakúsích ostati a proti
JMCské i JMti poddaným válku zdvíci. I snad knieZe to znaje, takovü hotovost Ze
jest Rakúsóm vyvinul [sic], jakož vám pan Jan Leskovec toho pfiepis poslati mél,
vedle zuostání mého s ním, kdy jest u mne na Třeboni byl, co páni Lichtnštajnaři
panu hajtmanu markrabstvie Moravského o tom píší; i snad oni před tú hotovostí,
kterôZ ciesaï JMt v zemích svých míti ráčí, svrab mají.
Toto vězte, že mi nynie pan hajtman markrabstvie Moravského oznámil, že
by knieže sebú již od Trenčína měl hnúti a upřímo k Slezsku že by táhl, jakož
sem toho listu přiepis hned po jízdném poslu na Vlašim poslal panu Vilémovi, strýci
vašemu, aby vám jej hned nemeškaje poslal. A cožť kolivěk o něm dále zvím, co
předse bráti bude, neobmeškám vám oznámiti. A též vás za to prosím, jestliže byste
vy prve zvěděli nežli já, že mi také oznámíte.
Kdež toho v jednom artikuli psaní vašem dotýkáte, k paměti mně a najvyš-
šiemu panu purkrabí přivodíc, abychom na se opatrnü paměť před těmi lidmi, jakož
dobře rozuměti muožem, na koho to míníte, měli, neb že sluší lidi slyšeti, ale proto
jim rozuměti a opatrnost při tom rozumnü zachovati: vězte, že jesti to též při mně
jako při vás, a že sem se o to s najvyšším panem purkrabí, kdy sem se s ním teď
najposléz na Třeboni viděl, duominku měl, k tomu rozumu, jakž vy píšete; neb opa-
