146 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526.
takový zpuosob, když by takový trh učinil a jiné prodal, aby to vznesl pán na VMt
pány správce. A když to VMt poznáte, že se žádné škody a ujmy tomu zákonu ne-
stalo, aby to místo mělo a ve dcky aby kladeno bylo. I na tento čas lép sem
zjednati nemohl. Toto mi se zdá, že jest snad potřebí toho, aby pán ráčil k králi
JMti psáti, aby se o to psalo panuom zprávcím, když by pán na ně takovú věc
vznesl, aby oni na místě krále JMti tu věc do desk rozkäzali vloZiti. Co se pak
dotajče toho, kdož drží od toho zákona které zboží, aby napomenuty byly ty osoby,
aby spravedlivosti své okázaly: tomu JMt také povolení dává, též v Moravě, když
se pánu líbiti bude. Než což se v Čechách dotajče, mněť se zdá, že to nic platno
nebude, neb se tomu každý právem vobrání; bez povolení královského však muož
pán listem každého od ouřadu obeslati. Což se pak Žajavcových [sic] lidí dotajče
a nějakého rybníka dělání, kdež týž Žajavec k tomu povolení dává; i žádost byla
páně, aby ta věc byla poručena panu purkrabí najvyśsiemu*) aneb komuż by pan
purkrabie poručil, aby vohledáno bylo, když by se těm lidem za dosti stalo a oddalo,
aby na tom přestali. I zdálo se JMti, že jest lépe, aby ta věc byla panu purkrabí
s někajm druhým poručena; pak pánu příjemného, a blízko aby přiseděl, já jsem
jiného nevěděl, než-li pana písaře najvyššieho **); i teď o to vod krále JMti list k těm
pánuom posílám. V čem bych já mohl VMti slúžiti; všem panuom z Rozmberka,
vedle vší možnosti vždycky jsem hotov.
Milý pane! Noviny bych vám měl jaké psáti, nic nového není. A pánu Buohu
děkuje, pán náš zdráv jest. Jakaj dostatek a řád na JMti dvoře jest, by možné bylo,
aby o něm žádný nevěděl, lépe by bylo. Ale poněvadž ti, kdož na něm jsou, po
svých nedostatcích vědí, nemožné jest, aby ta psota tajna byla. Než by se pod ní
pánu našemu stajskalo, já nerozumím, neb jest jednostajně vesel, když mu mají co
jísti dáti, jako kdy nic; protož toho při tom tak nechám.
Toto račte věděti: ti lidé od svého předsevzetí že jsou nepřestali a jednají
jako můží, ustavičným psaním a poselstvím. A coż sami nemohd zjednati, to ten
z Vídné dorazí,***) a coż ten napise, to se tvrdi, jako pismem prorockym. Psal jsem
panu purkrabí dosti vo to, na čem by vaše věci státi mohly; ale bojím se, Że se
vám zdá za nepotřebné a snad za bláznové. To, co jsem prve psal, to při tom ne-
chávám: VMt jste páni moudří, víte, co máte činiti.
Též toto račte věděti: Z Čech proto od některých majch dobrých přátel do-
chází mě, kterak by při příjezdu páně kancléřověg) do Uher mé zlé a zkáza má
jednána měla bajti, a posměch Rendluov majm posměchem aby zastrčen byl, a na to
že Rendl jede sem. Ač tu víru ku pánu Buohu všemohúciemu mám, že mě bohdá
*) Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála. **) Zdeňka Malovce z Chýnova.
***) Patrně některý z rad císaře Maximiliána, kterýž stál při městech.
+) Ladslav ze Šternberka na Bechyni.
