104 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Ima z Rožmitála 1508—1535.
lidí přibývá a že tam z říše táhnú. A jakžkolivěk jest, poněvadž již z některých
krajuov táhnou lidé k tomu místu uloženému mezi Skalicí a Holajčem, na tom jsem
také, abych své vypravil některý den před svatým Vavřencem, neb což již, jakž jest
rozuměti, nemá minúti, i ve jméno boží sluší tiem neodtahovati. I ač prvé jsem vám,
pane švagře muoj milý, o tom nedávno psal, což se toho tažení i také služby dá-
vání jiezdným i pěším dotýče, i již mimo to jiného neviem, než v čem mi se jiezdných
nedostává, neviem kterak jináče v tom učiniti než pěšími to vyplniti, neb bezelstnost
sama se vymlúvá; neb ač svolení jest, že místo pěšiech mohou se jiezdní dáti, ale
také to není tiem svoleniem zapovédéno, ktoZby nemohl mieti jiezdnfch, aby místo
toho nemohl poslati pěších.
Račte věděti, že jest mi psal pan hofmistr najvyšší, že jest toho úmyslu, aby
na den sv. Jakuba, totiżto včera, byl tu mezi Holajčem a Skalicf, aby na ty po-
hleděl, kteříž se tu z Čech strhnou, i také na své, kteříž od něho táhnúti mají: pak
neviem, mnoho-li jich tu z Čech včera našel, než dokudž jest ještě říše nevytáhla
v znamenitém počtu, tehdy podle sněmovnieho svolení, naději se, ktož by i potom
z našich přitáhli, že jsú nic nezmeškali. Na toto jsem sobě také pomyslil, jestliže
také ráčíte na ten čas poslati, aby jedni táhli, tak mi se zdá, napřed a druzí z zadu
o nocleh, aneb jakž se bude moci slušně trefiti; aneb jedni jednd strand a druzi
druhú nedaleko od sebe. A já své mám úmysl z Prahy vypraviti, jakož synu svému
o tom oznamuji, že pěší mám v Praze zjednané a našich aby nechal doma. A těm,
kteréž jsem zjednal, chci zavdati za puol druhého měsíce, aby sobě tiem dostateč-
něji zbroje zjednati mohli, a vozy káži jim poslati, a na každém dvě hakovnice a tak
co k vozóm vojanským náleží. A toto jsem také v tom rozjímal, kdyby společně
táhli naši a některých našich přátel, že by spíše mohli u většiem počtu lidem škody
činiti a jedni se druhými vymlúvati, a mohli by snad oboji vinni býti; také spíše
potřeby najdń, kdyż jedni od druhých na jiných noclezích budou, i také snáze se
svády mezi sebú uvarují; než kdyby se mohlo trefiti, aby do vojska spolu vjeli a vešli,
tomu bych rád byl; pak-li by i to se nemohlo trefiti, ale tam se buohdá spolu shle-
dají. A na týž spuosob psal sem panu Michalovi Slavatovi, přieteli našemu, neb měl
toho také žádost, abych jemu oznámil, kdybych své služebné poslati chtěl. A Pražané
jsú již poslali i také některá jiná města královská.
Za to mám, pane švagře muoj milý, že již o tom vědomost máte, že král
JMt, pán náš, ráčil jest mnohým osobám psáti z našeho stavu, i také mně, a naději
se, že i vám, maje toho žádost, abychme osobné s JMKskû na Turky táhli, aneb
některý aby poslal syna, neb bratra, anebo strýce místo sebe; než toho ještě neviem,
psal-li jest o též kterým z stavu rytieřského, než pan písař najvyšší psal mi, že jemu
psáno není, dotazuje se mne, poněvadž správu má, že mně o to psáno jest, co v tom
před sebú mám, i ještě jsem jemu nedal odpověděti, než brzo dáti chci.
