z roku 1500. 511
najvyššího komorníka královstvie Českého, a nebožtíka pana Beneše z Waytmille oc.
prosila, aby jie spolek s sirotkem Vylémem z Veletic na králi JMti vyprosili a zjed-
nali, a Dorotha aby tomu spolku nepřekážela, že jí chce ona (umřel-li by ten sirotek)
statek ten a dětem jejiem po své smrti dáti; i poněvadž jest to ona Dorotha dosta-
tečně provedla, že ten sirotek umřel, a ona Anna jie to řekla, kdyby ten sirotek
umřel, že jie a dětem jejiem chce ten statek po své smrti dáti; a ona Anna toho
neodvedla, by jí toliko fekla zapsati a nedati: i z té příčiny ona Anna jest povi-
novata jie Dorotě ve dvú nedělech pořád zběhlých ujistiti podle toho přirčenie, aby
ona k tomu statku Nebovidóm po jejie smrti vedle přirčenie přijíti mohla i s dětmi
svými, poněvadž jest jie Anně ona Dorotha na to piirtenie v tom spolku nepře-
kážela, jsúci podle krve příbuznější k tomu statku, nežli ona Anna. Stalo se
v středu před svatů AlZbétü.
R. IIL 1. 64. a.
997.
Mezi Janem Śnoblem z Varův a konšely města Tachova o přiřčení. 1500, 18. listopadu.
Jan Šnobel z Varuov pohnal purgmistra a konšeluov města Tachova. Vinil je
ze sta, ze XL a z VIII a puol zlatého rýnského, kterýchžto jemu na Václavovi Šlotréři,
na manželce i na synu jeho dopomoci řekli, k tomu také ortel vyšší Pražský, kterýž
mezi týmž Šnoblem a nadepsaným Šlotréřem učiněn, a list, kterýž pan z Rozmberka
v ty časy jakožto hejtman královstvie Českého jim psal, aby položili před pány
JMtí v soudu komorním. Vložen puohon ve čtvrtek před svatým Benediktem
[19. bfezna]. i
V té při, kdež Jan Šnobl z Varuov pohnal purgmistra a konšeluov města,
Thachova, viné je ze sta, ze XLti a z puoldeváta zlatého rfnského, kteréž jemu
přiřkli dopomoci na Václavovi Ślotrófi, na manżelce i na synu jeho sc., tak jakož
puohon šíře svědčí. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, Ze jemu tiem nic
vinni nejsú aniž sú mu vo ty zlaté co pfifikali, żśdajice, aby to na né provedl,
z čehož jim vinu dává. Pán JMt, pan Vylém z Pernšteina na Helfenšteině sc., naj-
vyšší hofmistr království Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, pová-
živše puohonu, žaloby i odporu, takto o tom vypověděli: Poněvadž on Šnobl je
Tachovské pohnané vinil ze rčení zlatých nadepsaných, a toho nikterakž neprovedl,
by mu co pfifkli, coZ se téch zlatých dotýče, práva na ně dopomoci, z té pří-
činy JMt dávají jim Tachovským za právo. Než chce-li on Šnobl k tomu dluhu
právo mieti, právo mu se nezavírá. Stalo se v středu před svatú Alžbětú.
R IL 1. 124. a.
