z roku 1407. 497
Dodavky.
304.
Jan starší z Hradce uděluje privilegium svému dílu města Řečice Kardašovy.
B. m., 14. února 1407. Kopie v malém urbáři z r. 1654, list 471.
Já Jan starší z Hradce, seděním na Velharticích, i moji erbové i dědici věčně
budoucí, známo činím tímto listem všem nynějším i budoucím, že naši věrní milí
měšťané v Řečici v ten čas na mě vznesli jsou, kterak jmenované město naše mnohem
lepší bylo by, kdyžto by od nás v právích dole psaných bylo zachováno. I proto
abychom my je dobrovolněji při tom ostavili a v těch právích milostivě zachovali,
dali jsou nám čtyřidceti kop gr. stříbrných pražských dobrých, aby tím město naše
na naší straně lepší bylo a rozmáhalo se na lidech i na zboží, a člověk všeliký na
naší straně města toho aby se raději přidržel, tehdy jsme jim i jich dědicům věčně
budoucím dali s dobrým rozmyslem a radou našich přátel,
nejprve aby ourok městský, kterýžto ourok dávají dvakrát z svých domů
a dědin podle obyčeje a práva starého, od nás neporušený ostal, ale v tom milo-
stivě byl zachován věčně, v kterýchžto právích obyčejných jiným lidem své dědiny
i domy dávají.
Také jim za právo dáváme, aby každý člověk mohl své zboží dáti a odkázati
komuž chce, buď zdráv nebo nemocen, doma neb jinde, buďto svrchní zboží, neb na
dědinách. Také ačby který člověk bez rozkázání zšel, aby dědictví spadlo na přítele
nejbližšího, však aby takový člověk viny do sebe neměl, pro nižto by měl trpěti
hrdlem. A může každý, kdy chce, z naší strany bráti se s svým jměním beze vší
překážky, kam chce. Také chceme, kdyby který člověk odběhl pro vinu, jakž by se
to koliv přihodilo, aby zboží jeho všeckno třinácte nedělí neroztržené, ale v cele
ostalo, opatřeno a popsáno bylo, a zda by ten odběhlý v tom čase k milosti naší
přišel, prosbami neb úmluvami podobnými svou věc zjednaje; pakli by v tom času
milosti nehledal a nenalezl, tehdy všeckna zboží jeho na nás spadnouti mají jakožto
na pány a dědice pravé beze všech soudův a práv všelikých.
V těch právech ustanovených jmenovaných mají seděti a ostati na straně
města našeho v Řečici bydlící erbové jich i dědici věčně budoucí, jich všecka zboží
i dědiny, buďto v městě neb před městem kdež koli leží, buďto v něm křesťané neb
židé, buď novo neb staro, neb ješto potom staveno bude i ješto nyní ustaveno jest
na naší straně. Také chceme, aby již z jmenovaných zboží a dědin berně spolu tr-
pěli všickni, kdož je mají, buďto křesťané neb židé, v též míře, jakžto králova jiná
města podle jmění dávajíc, a nic podle ouroku, bud to berně králova, neb pomoci
k vdávání panských dětí, neb jakýchž koliv jiných pomocí.
