496 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké
A protož ještě tím zavírám a pravím: jistě, milostivý králi, veliký čas míti
ráčíte k takovým věcem přikročiti a to všecko, jakž (se svrchu píše) sem svrchu do-
tekl, v tomto království, pokadž VMti najvejše a najlépe možné bude, spravedlivě
a brzo naříditi, příjezdem svým do tohoto království nemeškajíce, abyšte VKMt peču-
jíce o opatření království Uherského, kteréž na větším díle z dopuštění Božího snad
již VMKské zkaženo jest, v tomto království k nenabyté škodě a těžkosti i ku pádu
nepřišli. Nebo, milostivý králi, jisti tím račte býti, budete-li jedné sám ráčiti k tomu
poctivému dobrému i užitečnému na potřebu VKMti toho království skutečně přikrá-
četi, že najdete VKMt ty, kteříž upřímně, zdravě a věrně VMKské radíce, (a bohdá
jich ještě dosti), toho všeho skutečně podle těch rad svých VKMti budou dopomáhati
a s pomocí pána Boha všemohoucího dopomohou. Ješto, když bohdá VMKská takové
věci předkem sobě všecky gruntovně ráčíte zříditi a k dobrému VKMti na místě po-
stavíte, shledati bohdá ráčíte, že VKMt i ke všem jiným věcem a potřebám VKMti
jináče lidi v tomto království k sobě nachýlené míti a nalézati ráčíte, nerci k obraně
proti nepříteli křesťanskému, ale ke všemu jinému, v čemž koli VKMti vinni jsou
a budou, nébrž i nad povinnost, kdyží jedné těmi nebude scházeti, na kterýchž bude
předkem a najvíce náležeti.
A poněvadž, milostivý králi, již sem a snad v něčem neužitečně příliš
VKMt zaneprázdnil, vzdy ještě V'Mti prosím, račte od upřímného, věrného, poddaného
milostivě vážiti, a duověrně přijmouc, což k dobrému VMKské slouží, v tom se ne-
lenovati; jakož o tom nepochybuji, že to všecko duověrně přijmouc, ne pro jiné,
než aby se v tom ve všem, kdyby se to ne v čas provésti mohlo, větší zmatkové
VMKské nestali. Pakli v tom ve všem poznám VMti váhání a jaké zanedbání,
(jakož té víry nejsem), tehdy se VKMti, jako pánu svému milostivému, opovídám,
všecku svou povinnost a zdání i nad povinnost vyplnění, žet bych již УМЫ dále
takovými ani podobnými věcmi nechtěl zaneprazdňovati, než již také, ač nerad, hoto-
vému se podle jiných dívati a sám sebe, pokudž by mi nejpoctivčjší slúžiti mohlo,
podle jiných také opatrovati; a v tom abyšte VKMti již pak komu jinému co přičítati
anebo vinu dávati slušně měli a spravedlivě mohli, leč samé osobě VMti, toho u sebe
nenalézám ; avšak tomu nijakž místa u sebe nedávajíc, abyšte VKMt dobrého VMti,
též i našeho dobrého, kteříž se VMti upřímně přidržíme, zoumysla již zanedbávati
ráčili, VMKské sebe předkem a potom i jiné všecky věrné poddané jako pánu našemu
dčdičnému a milostivému poroučím.
Sněm český držaný o sv. Františku čili 4. října 1529 svolil hotovost válečnou na to, „aby mar-
krabství Moravské opuštěno nebylo a Vídeň aby retována byla“ (Sněmy české I. 309). Přítomný spis žehrá na
tuto klausuli, pravě o ní, že se stala na sněmě nyní minulém. Nejbližší potom sněm v Čechách byl 13. pro-
since 1529. Püvodce tohoto T touží také na nedodávání dopisů, které král po odtažení Turků od Vídně,
to jest po 15. říjnu 1529, do Čech posílal. Dle toho všeho přítomná rada králi Ferdinandovi byla koncipována
asi v listopadě 1529. Red.
