z roku 1529. 487
ravy svědčící [viz výše čís. 280 a 281], na kteróż bych všecken a všelijakej statek svuoj
movitej, nemovitej, dědičnej, manskej anebo zápisnej, kterejž koli buď v Čechách anebo
v margrabství Moravském mám, zřéditi, dáti a poručiti mohl a moc jměl, komuž
by mi se koli a kdy koli zdálo a líbilo, též také abych poručníky statku svého
i dětí svých zdělati mohl, kteříž by mi se koli užiteční zdáli a viděli sc, tak jakž
to všecko tíž listové JKMti mocni v sobě šíře ukazují a zavírají. Protož já svrchu-
psaný Adam, jsúc zdráv, dobrovolně a z své svobodné a dobře uvážené vuole
i s dobrejm rozmyslem, na též svrchudotčené listy mocné královské oba dva, tímto
listem a kšaftem svým najprve mocné otcovské poručníky dětí svých milých obojího
pohlaví, při tom i všeho a všelijakého statku svého dědičného, manského, zápisného,
movitého i nemovitého, kterýmiž by koli jmény jmenován býti mohl, činím, řídím
a ustanovuji tyto: Předkem urozenou paní paní Annu z Rožmitála a s Blatné, ženu
mou nejmilejší; urozené pány, pana Zdeňka Lva z Rožmitála a s Blatné, najvyššího
purgkrabí Pražského a toho času krále JMti v království Českém hejtmana, pana
Petra z Rozmberka a na Krumlově, pana Wolfa staršího z Krajku a na Lantsteině,
jakožto pány a přátely své zvláště milé, všecky spolu nerozdielně, avšak jestliže by
dodtad všichni živi zuostali; pakli by kdo z nich smrtí sešel, tehdy živi pozuostalí;
o tom nepochybujíc, ale jim toho všechněm zouplna a docela duověříc, že pro přá-
telství mé upřímné, v kterémž s nimi jsem, i pro tuto mou k nim v tom dokonalou
duovérnost, k sobě po smrti mé to přijmou, a v statky mé všecky se uvážíce, tak
je řéditi a spravovati dodtad budou, jakž ode mne tímto listem a kšaftem mejm
níže vyměřené nejdou [sic], kdo by kdy v čem a pokad čeho z statkuov mejch
anebo v statku mém užiti měl anebo měli, a to takto:
Předkem všecken a všelijaký statek svuoj dědičnej, manskej anebo zápisnej,
movitej i nemovitej, kterejž koli a na jakejch koli nápadích anebo spravedlnostech
mám, v Čechách i v Moravě, ten všecken mocně po smrti své dávám a poroučím
dětem a dědicóm svým milým, kteréž mi pán Buoh dáti ráčil anebo ještě dáti ráčí,
obojího pohlaví, avšak takto a na tento spuosob: Když by koli dcery mé, kteréž mám
anebo ještě bohdá míti budu, k letóm dospělým přišly a s volí a raddou společní
a jednostajnou všech svrchupsaných pánuov poručníkuov ode mne v tomto zřízení mém
ustanovenejch vdáti se měly, aby z tajchž statkův mejch ze všech, kteréž v Čechách
i v Moravě mám, jedné každé obzvláštně věna jich po dvou tisící kopäch groších
českých vydati jim povinni byli, a při tom každé vejpravy za tisíc kop grošuov českých,
a to kromě toho, jestliže by jim od jiných přátel co odkázáno anebo dáno bylo.
Ostatek pak všecko bez vejminky při syních a dědicích mejch aby zuostalo. Pakli by
ony dcery mé syny a dědice mé všecky přetrvaly, tehdy ti statkové všichni i všelijaké
spravedlnosti mé, jakž nahoře psáno stojí, na dcery pozuostalé mé připadnouti mají
na rovnej díl.
