478 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké
berka dobré paměti a na nejvyšším panu puorgkrabí, a poněvadž jeden pán a ubrman
z tohoto světa zšel, že sou se svoliti měli o jiného sc. Tu VMt dobie rozuměti
ráčíte, poněvadž mezi paní a panem Janem z Šternberka mnohé ruoznice i nesnáze
těch časů byly sou, i kteraký by tehdy snesení o to býti mohlo; ale když jest k tomu
přišlo, že pan Jan tuto k tomu napomíná, jistě já na místě paní sestry své rád sem
tomu, a hned jmenuji pána a přítele nejvyššieho pana hejtmana, a pána za to prosím,
že to k sobě přijíti ráčí vedle nejvyššieho pana puorgkrabi, jedné zdá-li se panu
Janovi z Šternberka, ať za též pána žádá.
Vročení zakládá se na témž, jako u čísla předešlého.
299.
Bratří Jan, Jošt a Petr z Rosenberka učinili s Adamem z Hradce úmluvu, že po vymření
jednoho rodu druhý po něm statky (Třeboňský, Hradecký) děditi má.
Na Třeboni, 9. ledna 1528. Opis pap. Fam. Neuhaus.
My Jan, Jošt, Petr bratří vlastní z Rozmberka z strany jedné, Adam z Hradce
oc, nejvyšší kanclíř království Českého, z strany druhé, pilně o tom přemejšlejíce,
co v sobě upřímé a věrné přátelství upřímých přátel proti přátelům zachování a v tom
trvání zavírá, a jakej i užitek ve mnohém dobrém přináší, zdravě sobě to rozvažujíce,
z obú stran v tom sobë nâchylni jsúce, jedno po předcích našich, kteří jsou též také
upřímě a přátelsky jeden rod proti druhému v přátelství se chovali; druhé pro přá-
telství krví spojené, v kteréžto z vůle pána Boha všemohoucího z rodu nás svrchu-
psaných bratří z Rozmberka neboštík vlasní' bratr náš dobré paměti pan Jindřich
z Rozmberka spojil se jest byl a sSel v svatf manZelstvie s paní Annú z Hradce,
vlasní sestrou rodu svrchupsaného pana Adama z Hradce oc; třetí pro blízkost našeho
společného sousedství statkův, jedněch druhým příležitosti a tak dobrého křesťanského
přátelství; v tom sme se dobrovolně snesli, za poctivé, slušné i také potřebné z obú
stran uznali, abychme sobě takové upřímé a věrné přátelství, též upřímě a dokonale
předkem sami mezi sebú to sobě stvrdíce, v též i tolikéž i dědice rodův našich za-
vázali. Protož tímto listem a s touto naší z obú stran dobře váženou svobodnou
vůlí jedna svrchupsaná strana druhé jednomyslně a dokonale zavazujem, a vysoce
vypisujíc slibujem k sobě upřímé, věrné i stálé přátelství zachovati, v něm nepohnu-
tedlně do smrtí našich trvati, v ničemž proti každému, což by koli kdy která strana
proti komu co předsevzala a s kejmž koli kdy co činiti jměla, však tak, což by před
se vzala dobře, to s poctivostí učiniti mohúc, do hrdel i statků svejch všelijak beze
všech fortelů, výmluv, zástěr i obmyslů se neopouštěli, a to nyní i časy budúcí věčně,
ve všecko též a tolikéž i dědice své beze všeho porušení a umenšení, jak se tuto
píše, zavazujíce, a to beze všeho všelijakýho zněnění, ve všech punctích a klausulích
