476 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké
Ale sa s pánem v dobrém přátelství, a nechtěje jemu zlé mysli činiti, a také chtěje
mu rád všeliké přátelství okázati, k tomu sem se podvolil, že chci pánu do té summy
své peníze dáti, což jest té berně bylo, však na ten spuosob, jestliže by ten podíl
pánu předse nešel, a já byl-li bych od kraje aneb od krajan napomenut, a že bych
tu berni měl jinam vydati, tehdy jest mně měl nebožtík pan kanclíř zase hned jiný
své peníze položiti a dáti. Pakliby ten podíl tak předse šel, tehdy sem sobě z té
berně měl zase vzíti aneb vyraziti. Kdež sem já na to spolu naše zuostání jemu ne-
božtíkovi panu kanclíři tu summu dal a vyplnil, i ještě některou kopu více, než jest
té berně u mne bylo, čehož i podnes odkud dovzeti zase nemám, poněvadž jest
v tom on z světa sešel. I tu již ráčíte VMt znáti, sem-li já co panu Janovi v tom
křív, dav jemu nebožtíkovi své peníze a ještě zouplna tolik nemaje za sebou, abych
pak naď to panu Janovi podruhé dávati mél, nejsa nic povinen. Protož VMt prosím,
jestli možné, že to tak opatřiti ráčíte, ať mne pan Jan o to s pokojem nechá; neb
i to VMt znáti račte, což tuto VMti oznamuji, že to všecko dostatečně provésti mohu.
Druhé, kdež mne viní pan Jan, že sem zatykače přijíti nechtěl, věda, že jest
zatykač, a že to provésti chce sc. I k tomu před VMtí já takto pravím a toho žádám,
ať to pravé učiní, že sem já věděl, aby to zatykač byl. Ále proto já o tom o všem
gruntovní a jistou zprávu VMti tuto dávám, což provésti, ač by toho potřeba byla,
dostatečně mnoho dobrými lidmi mohu, že jest se o tom zatykače [sic] tak stalo: Toho
času, když nebožtík pan Jindřich z Rozmbergka byl s ženou svou a sestrou mou
ke mně přijel, a já byl v domě u paní mateře mé, i tu jest mi povědomo, že sou
ke mně přijeli dva od pana Jana z Šternbergka, a že by se mnou rádi mluvili; i tu
sem já, vzav některý pány a dobrý lidi k sobě, sšel k nim do domu a ptal sem se
jich, co by chtěli. Tehdy oni ke mně tak mluvili: „Pane milej, teď sme k VMti
posláni od pána našeho pana Jana z Šternbergka s tímto listem, prosíme že jej sobě
dáte přečísti.“ I tu sem já k nim zase řekl: „Však ví pán váš, jak sem já s ním
na ten čas, a že od něho žádných listů ani cedulí nepřijímám, a také toho úmyslu
nejsem, abych tento přijal.“ A tak sou oni ode mne hned pryč šli, nic více ke mně
nemluvivée. Kdeż VMt z této jisté zprávy znáti ráčíte, že tu zhola panu Janovi
z Šternbergka nic vinen nejsem.
Třetí, kdež mne pan Jan z Šternbergka z toho viní, že by majtní moji Vzali
clo z toho, kdež jemu víno vezli sc. I k tomu já toto pravím, že sem se na ouře-
dnících svých ptal, jak by se toto zběhlo. Tu sou mi oznámili, že sou z páně Janova
statku z vína žádného cla nevzali, než že sou se formanů optali, z nájmu-li a z peněz
to víno vezou, a oni že sou pověděli, že z nájmu; a proto sou oni rozkázali těm
formanóm dáti z jich statků, s koní spravedlivé clo.
Jan ze Šternberka, v tomto listě jako živý uvozovaný, zemřel 9. září 1528. Bratr jeho kancléř slove
nebožtíkem; jest to Ladislav ze Šternberka, zemřelý 18. listopadu 1521. Zmínka jest též o Jindřichovi z Rožm-
berka jako nebožtíkovi; ten skonal 18. srpna 1526. Pochází teda tento list z let 1526—1528. Red.
