456 C. XVII. Listiny Jind¥icho-Hradecké
kteří mluviti měli, Ze urozeny Adam z Hradce na Hradci, najvyšší kancléř krélovstvie
Českého, věrný náš milý, nějaký list pod pečetí naší bez vuole a rozkázánie našeho
vydal, a potom když se nás to doneslo a nám ten list přinešen, že jsme k němu
proto některá nemilostivá slova mluviti poručiti ráčili. I poněvadž taková slova
mnoho na sobě nesou a daleko se vztahují, nechtíce tomu, aby kto bez svého pro-
vinéní u lidí byl podezřín a v vošklivost uveden a na své poctivosti nebezpečenstvie
měl; protož s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím tiemto listem seznáváme
a v pravdě pravíme, že ktožkolivěk takové řeči neb k těm podobné, jakž nahoře-
psáno jest o témž Adamovi, smajšlel neb mluvil, že jemu na tom velkou křivdu
činí, nepravě neduovodně o něm mluví; neb se týž Adam ve všem vždy k nám
a v úřadu tom tak zachoval a zachovává, jako ctnému a šlechetnému pánu
a úředníku věrnému přísluší. I žádáme všech poddaných našich ze všech stavuov,
věrných milých, abyste takovým řečem křívým a neduovodnym nevéfili, nébrz vim
společně i obvlastně porúčieme, jestlibyste od kohožkolivěk to slyšeli, takové osoby
abyste nám oznámili a je za ty jměli, jakž na takové lidi, kteří neprávě a neduo-
vodné koho na jeho cti a dobré pověsti dotýkají, sluśi. Tomu na svědomie pečeť
naši královsků k listu tomuto rozkázali jsme přitisknúti. Dán v Prešpurce v středu
den svatých Fabiana a Šebestiána lóta MDXXIII', královstvie našich Uherského
a Českého vuosmého. Ludovicus Rex manu ppa.
Přitisknuta jest pečet královská.
274.
Král Ludvík činí s Adamem z Hradce smlouvu, že mu bude vydávati, kdykoli bude ve službě
jeho, plat na vychování 30 koní.
V Prešpurce, 26. ledna 1524. Orig. perg. 284.
My Ludvík z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátskf oc král,
markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie oc, ozna-
mujem tiemto listem všem, že prohlédajíce k mnohým, pilným, platným a nákladným
věrným službám urozeného Adama z Hradce, najvyššieho kancléře královstvie Českého,
věrného našeho milého, kterýmiž jest nám sloužil a slúžiti nepřestává; i chtíce v tom
jeho opatřiti, jakož slušné i spravedlivé jest, aby těch služeb škody žádné neměl,
s dobrým rozmyslem, s radú věrných našich milých, mocí královskú v Čechách
smluvili a uhodili jsme s ním o takovou službu jeho, a tiemto listem smlüväme
a smlóvu celi dobrovolnń a dokonali činíme, a to takovúto: že jemu od nás na
třiceti koní službu dávati a platiti máme každý rok, však na takový spuosob, když-
koli z domu svého ke dvoru našemu vyjede, že hned od toho dne výjizdu jeho na
těch třiceti koní má jemu Adamovi služba jít a počítati se, a to dotud, dokudžby
zase ode dvora našeho neodjel do domu k bytu svému. A k tomu jemu podlé oby-
