450 C. XVII. Listiny Jindřicho- Hradecké
to taky od téhož Vítka děda svýho slýchal, že jest byl tejž nebožtík urozený pán
pan Jan z toho Chlumu, jako jej drží urozený pán pan Michal Slavata, a že jest
byl předek páně Michalnov Slavatüv. I to taky pravil, že jest to od častopsanýho
Vítka slýchal tejž Jan Lebka, že jest byl v Konstancí s urozeným pánem panem
Janem z Chlumu, na ten čas jsa u něho v službě. A ta slova kázal sepsati nebožtík-
Jan Lebka z Podhořan, kteráž pravil, že jest slyšal od Vítka z Březinky, děda
svýho, na pargamině; to vzal k svý víře a k svý duši, že jest to tak v pravdě od
něho slýchal. I to pověděl tejž Jan Lebka nebožtík, že to béře sebú na onen svět,
že pravdu pravil^ A my svrchupsani Jan Sak z Buohouńovic a v Bračicích, a já
Zikmund Hostačovský z Petrovic a na Hostačově, k tomuto jeho vyznání dali sme
své přirozený pečeti pfitisknüti na svědomí toho. Jenž jest dán ve čtvrtek na den
svatého Jiří léta od narození syna buožího tisícího pětistého XXTIT'.
Jedna ze 2 pečetí přivěšených je porouchána.
268.
Ludvík král přikazuje stavům kraje Bechyňského, aby řád a právo zachovali.
V Budíně, bez roku (16. května 15232) Opis pap. Historica.
Ludvík z boží milosti Uherský, Český oc król a margkrabie Moravsky oc.
Urozeným, statečným, slovutným a opatrným pánom, rytieřóm, vládykám a městuom
kraje Bechyňského, věrným našim milým. Milost naši královsků a všecko dobré
vzkazujem, věrní milí. Oznamujem vám, že jsme sobě ku paměti přivésti ráčili,
kterak časy předešlými, prvé nežli jsme do království Českého přijeti ráčili a v pa-
nování naše mocné vkroctili, skrze mnohá lotrovstvie, loupeže, zlodějstvie, falše, odpo-
vědi, pohruožky a takových lidí fedrování v tom království neřád povstal i také čím
dále vždy se více rozmáhal. Ješto kdyby takové věci k jinému vopatření nepřišly
nežli k takovému, na kterémž jest prvé a předešle stálo, znáti to muožeme, žebychom
nedočekali jiného, nežli záhubné škody naší, též také i všech obyvateluov téhož
královstvie.
Avšak obávajíce se, aby v napravení v tej věci pořádku, práva, jakby se
gruntovně k takovým zachováno býti mělo, pruotah se státi mohl, i také při tom
vrchnosti a mocnosti naší, kteráž nám při tom spravedlivě náleží, tu jest zanedbati
a mi ji odjíti [?] nechtíce dopustiti pro üraz duostojenstvie i povinnosti naší krá-
lovské: protož my vám všem vuobec i jednomu každému zvláště přikazujem a tak
jmíti ráčíme, abyšte řád, právo zachovali, z něho nevystupujíce, a nešlechetností,
morduov, zlodèjstvie, loupeže, falší, odpovědí a pohruožek i takových lidí fedrování
a jim všelijakých pomocí činění abyšte se nedopouštěli a vystříhajíce varovali, a pocti-
vosti svých chovali, jakž to každému dobrému činiti náleží.
