Dopisy z roku 1531. 45
dali a o ty věci spolu rozmluvili; než oznámeno mi, ale neviem dokonale jest-li tak,
že by pan Zajiec někde poodjel, že snad do Budyně zase se ponavrátilo morní po-
větří. Byť bylo dobré povětří, jistě rád bych pro vás sám tu práci vážil a s tiem
panem hofmistrem se sjel, i s knížetem Jiřícem JMtí byl bych se rád shledal, ale
pro takové povětří nakažené, kteréž pán Buoh všemohúcí rač brzo zase v dobré
obrâtiti, nenf snadné v takovú jiezdu se, ač by nebylo daleko, dáti.
Jakož jste mi také psali, kde bych nyní byt svuoj mieti chtěl: i toho jsem
úmyslu, abych ve jmeno boží zde na Velharticích pobyl, dokudž jest dobré povětří.
А pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane přieteli muoj milý, abychme se spolu šťastně
a ve zdraví shledali. Datum ut supra.
Urozenému pánu, panu Janovi staršímu z Wartmberka a na Ploskovicích, najvyššiemu
mincmejstru hor zlatých královstvie Českého, panu přieteli mému milému.
A dokudž jste, pane přieteli muoj milý, v Praze, a jestliže byšte mi co chtěli
psáti, tehdy mohli byšte to dáti Václavovi Trčkovi anebo Janovi Švábovi, služebníku
mému, nebo na tento čas častá k niem poselstvie aneb oni ke mně mievají.
865.
Žádá Jana z Rožmberka, aby Strakoničtí poddaného člověka jeho, kteréhož nějaká vdova
zlodějstvím nařkla, mimo právo neobtěžovali.
Na Velharticích 1581, 13. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň, tern. nepag. sub rodina Rožmitál.
Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Byšte se dobře
měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, když jsem na Velhar-
tice přijel, Ze jest na mne vzneseno, Ze by nějaká vdova Vdolková z Kozlova ob-
stavila v Strakoniciech Štěpána z Kolínce, člověka mého, viníci jeho z nějaké krá-
deže o nějaký měšec, ješto by v něm snad nějací penízi býti měli: ale on že
tomu odpierá, a kterýž jest měšec na právo položil, ješto jemu ona puojčila, že o jiném
jejím měšci nevie a to že, jakž sem zpraven, provozuje aneb provésti chce, a ona
že ničímž neodvozuje a na něho neprovozuje, a přes to že ještě obtěžován jest,
a snad viece již od Strakonických nežli od té ženy. I prosím vás, račte Strakonickým
poručiti, ať toho člověka mého mimo jeho svědky a svědomí neobtěžují a obtěžovati
nedopouštějí, a přes to, poněvadž zřízení zemské jest, ktož by chtěl čieho člověka
zlodějstvie [sic] viniti, že má toho předkem u jeho pána hledati, kteryż by od něho
chtěl spravedlivé učiniti. I k tomu se poddávám, že chci od něho učiniti spravedlivé
buďto té ženě vdově anebo Strakonickým, jestliže kto z nich bude chtieti jeho téhož
Štěpána přede mnú z čeho viniti; pakli by Strakoničtí přes to chtěli téhož člověka
mého sami od sebe anebo komu k vuoli obtéZovati a této mé slušné spravedlivé
žádosti miesta nedati, tehdy, pane prieteli muoj milý, prosím, neraëte toho sobě
stěžovati, již já, dá-li pán Buoh, to tak předsevzieti míním i proti Strakonickým,
