801

z roku 1515. 427

242.

Paměť Adama z Hradce o tom, kterak nejmenovaný ujec a švakr jeho má u krále se přimluviti za navrácení jemu dědičné opravy nad klášterem Novou Říší na Moravě.

Bez místa i data (1515). Kop. arch. Jindř. Hrde.

Muoj milý pane ujče a švakře! Toto jest ta pamět, již máte o mne s králem JMtí mluviti, což se vrchnosti a panství kláštera Nové Říše dotýče:

Najprvé král JMt ráčil jest dáti nebožtíku panu otci mému dobré paměti před osmnácti lety na ten klášter opravu dědičnů, v kteréžto opravě nebožtík pán ten všecek klášter opatroval jest věrně beze všeho obtěžování toho duchovenství a všelikterakého užitku svého. A potom ty mnišky v tom klášteře s těmi mnichy téhož zákona takový neřádný, mrzký a oplzlý život vedly jsú, tak že řídko který rok minul, aby něco mladého z těch mnichuo a mnišek z toho kláštera nevyšlo, k velikému škodnému zlému toho kláštera a k pohoršení lidu. Potom nebožtík pan otec muoj jakožto pán opravný toho kláštera obeslal jest k sobě kněze Wolfganga opata Zabrdovského, kterýž jest byl pravý kolator toho probostvi a fary v Nové Říši, a s ním o ty neřády potřebně mluvil jest: proč on tak neřádným mnichóm to proboství podává, skrze kteréž takové veliké neřády k škodě a k lehkosti toho klá- štera a velikému pohoršení lidu dějí se. A tu kněz opat Zabrdovský jakožto kolator nechtíc tu toho času mnicha zákona svého jmíti, dal jest presentací knězi Kryštofovi Peugarovi na tu faru v Nové Ríši, a na tu presentaci on se jest světil, a knězem biskupem Olomúckým JMtí řádně na tu faru potvrzen jest. A potom po smrti ne- božtíka otce mého za pánuov poručníkuo mých tyž mnišky pohnaly jsú kněze Kry- štofa Peugara před kněze biskupa Olomúckého JMt na Výškov, a tu jsú obě straně, mnišky, opat Zabrdovský i kněz Kryštof osobně před JMtí stály; a tu JMt kněz biskup ráčil jest konečnú smlúvu pod pečetí svú mezi stranami udělati a pod pe- četmi jich obú stran k seznání a vypovédíti, že kněz Kryštof má na té faře zuostati v Nové Říši, duokudž jest živ aneb dokudž chce. A ta smlúva jest utvrzena a upe- vnéna mocí otce svatého Julia Druhého. Potom když jsem se v statek svuoj uvázal, pan hejtman Moravský dobré paměti, bratr muoj milý, zjednal mi jest od krále JMti na ten klášter Novú Říši i se vším jeho příslušenstvím vrchnost a panství dědičnee, jakožto teď přípis majestátu JMti šíře zní a ukazuje. A potom opět ty mnišky pohnaly jsú beze všeho mého vědomí téhož kněze Peugara před soud zemský markrabství Moravského, a tu skrze pana Jana z Pernštaina, toho času najvyššího komorníka markrabstvie Moravského, smlúva mezi nimi stala se jest: že já je o to jakožto pán jich vrchní slyšeti a rovnati mám, abych jim o to rok předse položil. A tak sem já učinil a rok sem jim, přede mnú aby obě dvě strany stály v Telči se všemi potřebami svými, položil; a k tomu slyšení obeslal jsem a měl sem pana