418 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké
čejem ani slyšeli ani soudili. Pakli by mne soudili, vyznávám tímto listem, že mne
jináč podle spravedlnosti souditi nemohi, neż že já i každý mým právem křivě
a nepravě téhož pana Adama z Hradce viníme a napomínáme, a škody všecky, kderéž
by týž pan Adam proto mé napomínání vzal, ty já jsem jemu povinna všecky zúplna
zaplatiti beze všech odporův vymyšlený[ch]. Na svědomí a zdržení toho já Johanka
z Vlasenice svrchupsaná svü vlastní pečeť dobrovolně beze všěho přinucení dala jsem
přiložiti k tomuto listu jistým mým vědomím a s ce[lým a] plným přiznáním. A pro
lepší jistotu toho prosila jsem urozených vládyk Jana z Osečan, Mikuláše Rúbíka
z Hlavatec, Jana z Kostník a na Vydří, Matěje z Vrch[ovijší a na Třešti, Vítha
z Hodic, Jana z Studené, že jsú pečeti své vlastní podlí mne k tomuto listu a gui-
tancí dali přivěsiti na svědomí. Dán a psán v Telči ten pondělí před slavným hodem
Panny Marie na nebevzetí, leta páně tisícího pětistého čtrnáctého počítajíc.
Viselo 7 pečetí; z nich 4. zachovány.
235.
Král Vladislav dlužen jest 5000 kop gr. č. Albrechtovi Rendlovi z Úšavy na Myslíně.
Na Budíně, 7. dubna 1514. Orig. perg. č. 267.
My Vladislav z b. m. Uh., Český, Dalm., Charv. oc král, m. Moravský a Slezské
kníže a Lužický m. oc. Oznamujem tiemto listem všem, že jsme dlužni pravého a spra-
vedlivého dluhu sečteného pět tisíc kop grošuov českých statečnému Albrechtovi
Rendlovi z Aušavy na Myslíně, věrnému našemu milému, a dědicuom jeho, ježto
i některé listy, kteréž jest od nás na ty některé summy jměl, nám jest vrátil a zase
v moc dal. Kterýžto dluh svrchupsaný my slovem naším královským přiříkáme a slibu-
jeme sami za se, krále Ludvíka, dědice i budúcí naše krále České témuž Albrechtovi
dáti a zaplatiti rozdielné, a máme počíti platiti od tohoto sv. Jiří nyní příštího
v plném roce jeden tisíc kop grošuov dáti máme, a na sv. Havla potom ihned příštího
druhý tisíc kop grošuov českých zaplatiti; a tak při každém svatém Jiří i také při
svatém Havlu po jednom tisíci kopách grošuov českých až do vyplnění té summy
pěti tisíc kop grošuov svrchupsaných platiti máme, my, král Ludvík, dědicové i budúcí
naši králové čeští, a to bez zmatku, pruotahu a všelijaké otpornosti. Pakli by se
tomu všemu na ty časy z kterýchžkoli příčin dosti nestalo, a tak jakž se svrchu
píše, nebylo zaplaceno, tehdy dáváme témuž Albrechtovi a jeho dědicuom tímto listem
sami od sebe, krále Ludvíka, dědicuov a budůúcích našich králuov českých plnú moc
a právo, aby on Albrecht, dědicové jeho mocí listu tohoto nás dědice a budůúcí naše krále
České mohli a moc jměli upomínati, i toho dluhu svrchupsaného dobyvati listovniem
právem, ležením, jakž Česká země za právo má, tak a bez umenšení pod těmi poku-
tami, jako by na nás list hlavní na pargameně jměli s rukojměmi a s vysutými pe-
četmi podle práva a obyčeje království Českého. A jestliže by pak nás, dědicuov
