z roku 1527. 403
CLXIV.
Král Ferdinand slibuje stavům margkrabství Moravského, že jim za živobytí svého žádného
jiného za pána, leč dědice vlastního, dáti nechce; listy dle starodávného obyčeje z kanceláře
vycházeti mají, a budoucí pán země svobodný a žádnému nezavázaný býti má. V Olomouci
24. dubna 1527.*)
Orig. ve stavovsk. arch. zemsk. v Brnë V. Il. 79. — Bočkova sbírka č. 781.
My Ferdinand z božie milosti Český, Uherský, Dalmatský, Charvátský oc král,
infant v Hišpanii, arciknieže Rakouské, margkrabie Moravský, Lucmburské a Slezské
knieže a Lužický margkrabie sc. Oznamujem tiemto listem všem: Jakož jsou všichni
stavové margkrabstvie Moravského, věrní naši milí, k nám znamenité poselstvie uči-
nili a do Vídně vyslali, mezi jinými artikuly těchto tří za potvrzení žádajíce: Napřed
abychom jim a téhož margkrabstvie obyvateluom žádného pána za živnosti naší do
té země nedávali; druhé, abychom moc měli listy vydávati z kancelláří našich, z které
se nám zdáti a líbiti bude, tak jakž jsou jiní králové Češčí a margkrabové Mo-
ravščí činili a toho moc měli; třetí, aby pána země nepřijímali než svobodného
a žádnému nezavázaného, a jestli bychom my, neb potomci naši, kteříž by do této
země za pány přijati býti měli, komu se prve, než by od nich za pána přijati byli
a jim povinnost učinili, več zavázali aneb zapsali buď osobě neb osobám, takoví zá-
vazkové a zápisové aby moci neměli, a stavové margkrabstvie Moravského žádnému
toho užiti nedopouštěli.
Kdež my vyrozuměvše jich žádostem, pokudž se nám za slušné i spravedlivé
zdálo, takto jsme k týmž artikuluom, jakž dole psáno jest, povoliti a jich potvrditi
ráčili, a tiemto listem s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomiem a raddou věrných
našich milých, mocí královskú v Čechách a jakožto margkrabie Moravský povolujem,
a jich sami od sebe i od budoucích potomkuov našich králuov Českých a margkrabí
Moravských potvrzujem. A k prvniemu artikuli takto se zavazujem: Že témuž marg-
krabstvie Moravskému a obyvateluom jeho za živnosti naší žádného jiného za pána
dáti nemáme, aniž chcme a moci jmíti nebudem, než sami to margkrabstvie k ruce
naší držeti a spravovati. Však jestli by pán Buoh všemohúcí nám dědice od nás
řádně pošlého dáti ráčil, tehdy neráčieme tím zavázáni a povinni býti, abychom
s vuolí a povoleniem manželky naší najmilejší králové Anny její lásky, dokadž by
živa byla, neměli aneb nemohli dáti za pána tohoto margkrabstvie jednoho z dědicuov
našich, kterýž by již pravá a dospělá a rozumná léta měl, a jináče nic. — Co se
pak vydávání listuov z kancelláří, tak jakž nahoře dotčeno jest, dotýče, toho my při
svobodné vuoli a moci naší, pokadž nám spravedlivě, jakožto králi Českému a marg-
krabí Moravskému o vydávání listuov z kancelláří do tohoto margkrabstvie náleží, za-
*) Vytištěno v Rezkově práci: Ferdinands I. Wahl etc. p. 178.
