z roku 1520. 337
V moci, měl odpovídati, poněvadž jestliže by prosoudil, neměl by odkud nálezu dosti
činiti, neb statek ne v jeho, než v toho, kdož jej uručil, moci jest.
(124) V tom artikuli o ohledání let sirotčích, jak a proč jest to sňato, doloženo
bejti má, tak jakž v předešlém naposledy tiščeném zřízení toho doloženo jest v listu
stém a pátém, a to takto: Sirotkóm za starodávna pravá léta sou přisuzována a se
někdy ohledovaly ouředníky aneb od ouředníkův pacholíkóm na lůně a děvečkám na
prsech; ale aby ten posměch sňat byl, léta pacholík panský oc.
Při tom artikuli toho doložiti, aby každý poručenství učiněné bez půhonu hned
při nejprvnějším soudu položiti povinen byl, a těm neb tomu, komuž by co podle
toho poručenství co náležitého bylo, bez půhonu odpovídal a práv byl. A to aby
pány soudci rozeznáno bylo, jestli poručenství pořádné aneb nepořádné, poněvadž se
i to trefuje, že někdo nepořádným poručenstvím, práva nemaje, statek drží, pod tím
prodlenim jeho užívá a někdy i při něm zůstává, a mnozí zvlášť chudí potřební přá-
telé tomu nerozumějíc a rady nemajíc, skrze průtah z potřeby spravedlivosti ustupují,
k zmatkóm i škodám přicházejí. A protož jest velmi potřebné, aby to semeno,
z kteréhož ubližení spravedlivosti lidské roste, vykořeněno a vypleněno bylo. Neb
každý, kdož koho poručníkem činí, věříc jemu, zavazuje ho a prosí, aby vůli jeho
dosti učinil, nechtíc, aby po smrti jeho soudové byli; a tu jest slušné a spravedlivé,
aby každý v tom závazku svému bez půhonu dost učinil.
(130) O nevydělení sester není doloženo několika řádků velmi potřebných, jak
má to opraveno bejti; v novém tištěném zřízení v lista devadesátém prvním slovo od
slova se najde, a to takto: A to má opatřiti listem nebo smlouvou pod pečetí svou
a na svědomí pánů a dobrých lidí; a kdož by toho tak nespůsobil a neopatřil, tehdy
ta nevydělení užiti nemá, leč by jí co nápadem podle svobod náleželo; než na věci
předešlé toto se vztahovati nemá.
V tom artikuli doložiti jest velmi potřebné: Jestliže by bratr starší na díly
bratra neb bratří mladších mimo dluhy po otci, strejci aneb jakžkoli s nápadem na
ně přišlé a pozůstalé, bezpotřebně, jakož se to i přihází, se dlužil a utrácel, aby
takové dluhy ne z jiných, než z svého vlastního dílu platil; a jestliže by pro takové
bezpotřebný a nepořádné dluhy statek bratří mladších prodal, ten prodej aby žádného
místa a moci neměl, a bratr neb bratří mladší přijdouc k letóm přirozeným, k svému
dědicství sáhnouti a při něm zůstati mohli, již psaných bratra staršího jeho vlastních
dluhů platiti povinni nejsouce, než dluhy společny spravedlivé, kteréž by po otci
zůstaly s nápadem přišlé aneb pro jich dobré bratr starší se odlužil, ty společně
platiti mají. A neměl-li by bratr starší smyslu, má panu hajtmanovi a pánuom
soudcim od přátel sirotčích při soudu oznámeno bejti;, a pan hejtman s naučením
pánů soudcí od nemoudrého sirotky vzíti, je i statek jich jinému poručiti, a ten, komužby
