336 B. XII. Sněmy moravské
(14) Item. V tom artikuli, z kterých příčin páni soudce z soudu vyvstávati mají,
potřebí jest toho doložiti;, aby žádnej soudce, kterýž svědomí dává, té pře, o kteréž
svědčí, nesoudil; neb se nevidí, aby slušné bylo svědčiti i souditi; a rozuměti se
může, že žádnej proti tomu, což svědčí, k své víře a duši béře, přimlouvati se
v soudu nebude.
(15) Item. V artikuli, kterýž ukazuje, že páni soudce z peněz a z nájmu mluviti
nemají, jest potřebí napraviti a doložiti: netoliko z peněz, z nájmu, ale z žádných
zjevných ani tajných darův aby nemluvili ani radili; poněvadž se mnozí lidé, by pak
najati nebyli, dary převracují.
(18) V artikuli, na kterémž jest napsáno, že po vedení pře páni soudce žádných
rad divati nemaji, napraviti, aby oufednici a soudce zemští, ani menší ouředníci,
poněvadž oni svědky slyší, skrze kteréž se spravedlivost vyhledává, tajně ani zjevně,
hned po dodání půhonu a za pohnání pře nikdež a nikterakž žádnému neradili do
hospod, domů ani na obydlí kohožkoli, v počtu osob ani jedna žádná osoba k radám
nejezdili ani chodili; aby soud beze všeho domění a podezření bejti mohl; než
chce-li kdo z pánův soudcí komu raditi, aby s ním na roku stál, a v soudu, když
na tu při přijde, neseděl.
(39) Item. V přípisích půhonův, jak se oč poháněti má, poručníci dostaveni sou,
a prvé napřed o tom artikul svolenej napsán, aby poručníků v půhonech žádných
nebejvalo. A protož ti poručníci spravedlivě vypuštěni bejti mají, nebo by to jedno
proti druhému bylo; kromě vdov, sirotkův, panen a paní, tak jakož to potom dále
v řízení stojí, ti spravedlivě poručníky míti mají.
(45) Item. Jakož v tom artikuli, jak by se kdo zatkyní poháněti měl, doloženo
jest, aby takový, pod kýmž půhonem zastížen bude, slibem zavázán byl, a při nej-
prvnějším právě k vyhlašování půhonů před panem hejtmanem a pány soudci se po-
stavil, a tu že se k půhonu staví, ohlásil. Tu jest potřebí a má spravedlivě doloženo
bejti, aby když se ohlásí, že ku půhonu stojí, pan sudí hned k němu řeč učinil,
má-li rukojmě, aby uručil, anebo nemá-li rukojmí, slibem jej zavázal, aby stál a dostál,
a podle půhonu, z čehož se jemu od toho, kdož ho pohání, vina dává, práv byl;
nebo by mohl ohlásíce se, že ku půhonu stojí, nejsouc od pana sudího opatřín, od-
jíti a na tom, že jest slibu dosti učinil, státi; a to by bylo na škodu tomu, kdož
v spravedlivost svou pohání, i s ublížením práva.
(122) V tom artikuli jest potřebí toho doložiti: kterfch by sirotkuov a statkuov
jejich pan hejtman V moci své neměl, a že by přátelé neb kdo jinej statek jich pod
určený pronájem neb jináč drželi; tehdy ne hejtman, než ten každý, kdož toho
statku v držení a spravování jest, aby o sirotčí věci poháněli i pohnáni jsouce od-
povídali, na outratu sirotčí k soudóm jezdic, poněvadž statek v moci mají, a jestliže
by sirotci pomřeli, i nápadu očekávají. Neb není slušné, aby hejtman nemajíc statku
