z roku 1520. 325
dva berúc do roka a nic viece. A takové lichvy aby židóm na každého puol léta
spravovány byly. Pakli by toho kdo neučinil, tehdy to žid fojtovi tej dědiny, kdež
ten dlužník jest, oznámiti má, a fojt jemu spravedlivé učiň a dlužníka k tomu drž,
aby židu zaplatil. Pakli by fojt toho učiniti nechtěl, tehdy žid stavovati moci bude
každého z tej dědiny, dokudž se jemu dosti nestane.
(Artikul tento jest přemřížován.)
Viz výše str. 309 ustanovení sněmu z roku 1618 č. 9. s varianty. — Viz kniha Drnovská p. 114.
Item. Půjčil-li by který žid co na základ, ten také tím spuosobem lichvu
beř, dva zlaté z 10ti do roka, jakož svrchu psáno jest. Než takový základ najprvé
má fojtovi a konšelóm ukázán býti, a oni to v knihy městské zapište. A přišel-li by
kdo a svého co u žida našel, ježto by jemu ukradeno a židu zastaveno bylo, a stal
se toho slušný pruovod: to má beze všeho uplacovánie vráceno býti tomu, komuž
ukradeno jest. A nechtěl-li by kdo z takových základuov lichvy na každého puol
léta spraviti, a v tom základ se prostál: žid s tím základem bude moci učiniti podle
zdánie svého. Než žádný základ do roka se prostáti nemá.
Item. Židé nikdyž ve vsech bydleti nemají, nežli kteřížby nelichvili, neZ
v méstech a v mésteckách. Pakli by kdo proti tomuto ustanovení ve vsi židy chovati
chtěl, to žádnému trpéno nebud, než každý o to trestán býti má podle zdánie pan-
ského a rytířstva.
Item. Který by žid kterému člověku z kteréžkoli dědiny půjčiti chtěl na
jakýžkoli základ aneb na lichvu, toho žid učiniti nemá bez vědomí fojta a konšel tej
dědiny, odkud by ten člověk byl, kterýžby od něho vypůjčiti chtěl. Pakli by půjčil
bez vědomí fojta a konšel, tehdy ten člověk nebude povinen toho židu platiti. Než
což se předešlých půjček dotýče, ty aby každý židóm platil tak, jakž od nich vypůjčil.
[Tento odst. jest přemřižován.|
Item. Židé aby trhuov ani kupectví žádných nevedli po vsech, než v městech
a v městečkách.
V knize Drnovské s varianty. — Z. Z. 15856 f. 93 sg. úplněji. Rovněž Z. Z. r. 1545 f. 129 sg. a Z.
Z. 1604 f. 117.
18. O přesáhnutí základem v póhonu.
Item. Na tom jsme se srovnali páni a rytířstvo: Jakož těchto časuov přede-
šlých vzniklo bylo, že puohonové' někdy o rovnú věc od jedněch na druhé činěny
jsú, a v nich summy anebo základové vysocí kladeni byli, ježto jsme v tom uznali,
že viece hleděli kořisti nežli spravedlnosti; i protož aby každý, komuž se zdá, že by
jakü spravedlnost měl, a chtěl pohánéti, u sebe to prve, oč poháněti chce, rozvaž,
aby základem anebo summůú v póhonu nepřesáhl, a to z příčiny tej: Jestliže by se
straně odporné zdálo, že jest základem přesaženo, že toho podle zvyklosti staro-
dávnie na pány podati muož. A kdož pohánie, též jestliže se jemu zdá, že jest summü
