2178 A, XXIX, Listy pani Perchty Lichtensteinské z RoZemberka
sebú přinésti: tomu bych velmi ráda. A poručila jsem knězi Janovi, když jest pryč
jel, aby synem s mým rozmluvil o výplatu i o list na muoj dluh; i listy sem jemu
poslala, a v těch stojí má žádost, což by sé nemohlo prodati, aby vše bylo s tebú po-
sléno. Také jsem Aurovi psala, a v jeho listech jsú najpilnéjší kusy postaveny,
z kterýchž von má mluviti s synem; ale rozumiem v knéze Janovu list[é], Ze jest
s mym synem o nic nerozmluvil, ani Aurovi listüv dodal. A syn mi pise i Auer
vedlé toho listu, jakož jsem jej za tebú poslala, že mi jest dobrovolen všecko uči-
niti; i neumiem sé nynie v téch vécích nic spravovati. Než prosím, milý bratře, když
tebe jedné tento list duojde, aby hned bez me&kání Auera obeslal, aby sé k tobé
vypravil, a na tom sé stéZ všech věcí, a jemuť píši, aby před tebú nic netajil:
a tent véecko vie. Jestli Ze bude potiebie tvej pomoci, vérímf, Ze mme v tom ne-
opustiś, at bych já k svému přišla. Pakli by byl syn muoj povolen, tehdy ty sč jemu
v žádnej řeči nezjevuj, aby von sobé skrze to ke mně nelibosti nevzal. A což u těch
věcí porozumieš a bylo by potfebie bylo [sic] mné védéti, véfímt, Ze neobmeskás
mne obeslati; pakliby sé zdálo, že by sám co mohl zjednati, anebo ode mne psáti,
máš toho plnú moc, a pečet má jest u kněze Jana. A bohdají sé dobře a ščasně
vedlo. A paní sě děkujíc Bohu i s dietkami dobře má. D. ex Crumplow f. IV. in
die S. Valentini a. 1470. P.
19.
1470, 23. Febr. v Krumlovë. — Perchta z Rožemberka Janu bratru svému děkuje, že se jf
zastal; o listu kněze Jana Kaplicera syna jejího se týkajícího. (L. r.)
Uroz. p. p. Janovi z R., najv. kom. kr. Č. b. m. m.
Munoj milý bratře! Ráda slyším, že sě ve zdraví dobře máš. A jakož mi
píšeš, že si mů věc již k miestu přivedl, toť velmi ráda slyším, a jsem velice vděčna
tvé pilné práce, a dajž mi pán Buoh ten smysl, abych po všecky časy uměla se
proti tobě tak zachovati, jakož na to slyšie [sic]. A pomni, milý bratře, aby to tak
nynie ujistil, aby potom o to viece práce neměl, neb sám ty lidi dobře znáš; a zdáliť
sé, stuoj o to, aby o tomto sv. Jiří bylo mi puol úroku vydáno, nebt sem velmi
potřebna. Také porozuměla sem kněze Janovu listu, kerak ještě mé věci nemají
dobrého počátku, což sé syna mého dotýče, i neumiem sobě nynie lepšie rady dáti,
než porúčiem to knězi Janovi mocně, aby v tom tak pracoval, jakož jest těch věcí
zpraven; jestliže by on sám toho zednati nemohl, aby to na tě vzneseno bylo.
A věřímť jako svému milému bratru, že mne i v tom neopustíš, neb pomuožliť mi
Buoh k tomu pfijíti, prijdet toho tolikóż i viece, neż cos ty nynie zednal. A s tiem
buď milému Bohu poručen, a bohdaj вё ve zdraví k nám vrátil, své věci dobře ze-
dnaje. D. Crumlow f. IV. post kathedram S. Petri.
