218 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Ro¥mitdla 1508—1535.
něvadž člověk jest i tudy vyvýšenější nežli hovada, že má rozum, i poněvadž vlk
nerad jde k té jámě, do které upadl, a vosel na ten most, kterýž se pod ním pro-
bořil, nad to člověk předešlými příhodami má se spraviti a v paměti je k vajstraze míti.
Posélám vám tuto přípis, co mi psal pan Jan Píluk; než někteří toho všeho
za pravdu nedrží o Turcích, než Uhři že spíše takových novin přičiňují nežli umenší
pro svi vlastnf potřebu a neřády, kteříž jsú mezi nimi tohoto času a ruoznice zna-
menité, jakž slyšeti, povstali.
281.
Jindřichu Tunklovi z Brníčka o řádu na Horách Kutnách a jiných věcech.
Na Blatné 1523, 2. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag.
Urozeny pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli
i se paní sestrü mü milü, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Jakož
ste mi psali; což se pana Ludvíka Zajimače a paní Labuťové dotýče, tomu sem po-
rozuměl a také sem něco o tom slyšel, když sem ještě v Praze byl, ješto ne všeho
nyní sluší psáti; než když bychme se spolu shledali, chtěl bych o to míti s vámi roz-
mluvení, neb bych rád, aby se všem našim přátelóm mohly ty věci slušně a poctivě
trefovati. A jakžkolivěk ty věci jsou, mně se zdá, abyšte tomu vyrozuměli na panu
Jiříkovi, strýci mém, i na panu komorníku starém, bratru jeho, kdy by se ta věc měla
konati, což se přítelkyně naší, kteráž při vás a při paní sestře mé jest, dotýče; neb
když takové řeči s jiné strany tak jest slyšeti, jakéž pak koli jsou, slušné jest, abychme
na omylu nestáli, neb ač by byl základ před rukama, než já bych radši byl dobrému
přátelství.
Jakož ste mi také, pane švagře muoj milý, napsali, což se řádu na Horách
Kutnách dotýče: i toho nynie v straně zanechávám ; než jestliže Jan Běšín také na
svém úřadu nezuostal, to jest mi mezi jinými věcmi také věc nějaká jako nová, neb
u pana hofmistra starého z Nydrlantu a u paní Honoris, manželky jeho, i u těch
zpovědlníkuov byl jako za zvláštní radu; ale časové se mění a lidé v nich, neb snad
i pan Mistr pruský s jinú nadějí jel z Prahy nežli se zase vrátil do Prahy, jakož
před se do říše jede a pan Hanuš Flugk z poručení krále JMti jeho provází.
Coz se té sumy dotyée, kterüZ u mne máte, i poněvadž úroku nebéřete, ne-
třeba z toho berně dáti; a potom o to buohdá spolu šíře rozmluvíme, nebo mám za
to, že se dotud v tom tím nic neobmešká.
Poslal sem k vám včera a některé věci psal, a když budu míti zase odpověď
od vás, poznám-li toho potřebu, tehdy chci k vám tento úterý na Tábor poslati;
a kdybyšte mohli odtud z Tábora ke mně se těch V mil, ač jsou dosti dlouhé, na
Blatnú projeti, rád bych vás viděl, a mohli byšte míti nocleh na Zviekově. A naději
se, že by ta jízda škodna nebyla, nežli spíše k něčemu dobrému užitečna. A všemo-
