192 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Гоа z Rožmitála 1508— 1535.
253.
Janu Sulkovi, purkrabímu na Blatné, Ze nemüZe chräniti těch, kteříž Zdeňka Malovce přecho-
vávali, poněvadž týž za nepřítele země jest vyhlášen; jak se má zachovati, kdyby honěno
býti mělo.
[1520.] Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3766.
Jakoż jsi mi psal po tom poslukteryz jest z Sýcova na Blatné byl, kterak
by někteří služebníci moji, totiž pan Korbel a pan Bohuslav Kalenice, s tebů mluvili,
jestliže by na ně města chtěli sahati, je bráti a dobývati pro přechovávánie Malovce,
aby jim s lidmi mými raden a pomocen byl, ježto z toho tvého psaní tomu sem šíře
porozuměl. I věz, že bych jich nerad opustil, a muožeš jim ode mne pověděti, že
což k poctivosti mohu, že pro ně rád učiniem; nežli poněvadž jest on Zdeněk Ma-
lovec za nepřítele v tom královstvie Českém vyhlášen, a obecní svolení jest, ktož jest
jednoho stavu aneb některé osoby z obyvateluov toho královstvie nepřítelem, že jeho
všickni za nepřítele míti mají 9c, i jestliže by který z nich takového nepřítele pře-
chovával, aneb jejich synové, aneb služebníci, že by s tím nepřítelem bývali a podle
něho jiným škodili: v tom pro ně, což by mi byla duotka poctivosti, ani pro žádného
nic učiniti nemohu a nemíniem; neb poněvadž sám mnohé jsem věci trpěl a snášel
a ješté do boží vuole úmysl snášeti mám, nechtčje poctivosti uraziti, než toho času
ve jméno boží čekati, až také spravedlivost svuoj pruochod míti buohda bude, pak
čehož mi nesluší pro sebe samého učiniti v takových věcech, i tolikéž pro jiného.
Než jestliže ho a takových lidí nepřechovávají a těch, kteříž s ním neb s nimi
v jízdách bývají, tehdy jestliže by na ně buďto města anebo kto jiný chtěl neb
chtéli mocí mimo fád à právo sáhnüti: neopoustéj jich a bud jim raden a pomocen
i s mými lidmi, a k témuž muožeš jiné sousedy a obyvatele tohoto královstvie na-
pomeniti, neb nám přisluší v tom sebe neopouštěti. Než to jest rada má předkem,
aby těch nepřátel ani jiných nepřechovávali žádný a jim nepomáhali, tak dobře míniem
na sebe jako na jiného, jakož buohdá toho nečiniem a s boží pomocí činiti nebudu;
a ktož též činí a se zachová, povinni jsme sebe neopouštěti před každým bezprávím
a mocí svévolnů, tak jakž obecní svolení zemské jest.
Také jakož jsi mi psal, že by chtěl jeti ku pánu z Rožmberka a o to radu
vziti, coż se těch dobrých lidí, kteříž mají na se péči od měst, dotýče: i jestlizes
u pána z Rozmberka byl, sprav se v tom jeho radou; než mněť se zdá, co píši
o Korbelovi a o Kalenicovi, žeť jest věc jedna k druhé podobná. Však jestliže by
na toho kterého aneb na kohož kolivěk města neb ktož kolivěk z domnění sáhnúti
chtěl, opomítaje v tom řád a právo, nechtěje po právu jíti nežli moci užívati, a byl
pokřik učiněn, že na tohoto táhnú aneb tohoto dobývají: tedy hoňte veřejně, a jiné
také napomeňte vedle zřiezení zemského, aby též učinili. Nežli proto opatrnost za-
