798

Z let 1523 a 1524. 563

groš. — Dále má dávati i dědicové a budúcí z toho mlýna sousedům k těm Černo- šiciem věrtel mouky a k Lipanům druhý, a to v jednú v rok na Dušičky, jak jest od časuov dávných dáváno a vyměřeno. K tomu také kterak se má zachovati výš psaný Viták při mlýně svým: slupi má užívati; v tom mu nemá bráněno býti. Dále co se dotýče jezu a vody, silnice té královské, po kteréž plavci tudy plavají, svrchu jmenovaný Viták i s manželkú a dědicové i budúcí nemají jim toho zbraňovati ani hájiti, než tudy jim toho svobodně příti, též jak jest tudy od starodávna nebylo hájeno a vysazeno. K tomu také jestliže by jakými povodněmi co přeškodilo tomu jezu, opatrný Viták i s manželků i jeho dědicové a budúcí mají jej opravovati a hra- diti bez všelikého se zbraňování. Protož ještě vice slovutny (?) Viták i s manželků i dědicové a budúcí povinni budú s jinými sousedy na lov na zajíce choditi každý rok, kolikrát jemu bude oznámeno. Ale jiných všech poplatkův, robot i obtěžování z téhož mlýna nadepsaný Viták i s manželků svú i jeho dědicové a budúcí mají býti od nás i od budücích nasich prázdni a svobodni, kromě však berní královských a zemských. Také častopsanému Vitákovi mlynáři a manželce jeho i jich dědicům a budúcím dáváme — právo ten mlejn svrchupsaný se všemi [sic] jeho příslušenstviem — dáti, prodati, najíti, zastaviti — atd. pod též však právo purkrechtní a plat výš dotčený, takovému však člověku, kderajž by se nám moh hoditi, ješto z toho by nám úro- kové i budúcím našim z toho nesešli. — L. od nar. s. b. 1523, na den sv. Frantiska.

231. Kl. Třeboňský. — Na Třeboni 1524, 26. srpna. — Č. 248.

My Jindřich z Rožmberka sc. vyznáváme: — jakož jest různice vznikla mezi duost. u Bohu otcem knězem Janem opatem, ctihod. a nábož. kněžími a bratřími konventu klášt. Třeboňského s jedné, a mezi múdrými a opatr. purgmistrem a raddú i vší obci města našeho Třeboně, poddanými měšťany, věrnémi [sic] našimi milémi, s strany druhé, což se oreloje neboližto hodin u věži klášterské dotýče, kteréž jsú se na místo pokazily, a že za některý čas juž jsú hodiny nebily, a poddaní měšťané naši města našeho Třeboně ani přichodící hostinští lidé nemohli se nikoli žádnými hodinami spravovati; kdež svrchupsaný kněz opat, kněží a bratří konventu svrchu- psaného kláštera Třeboňského zbraněvali jsú se toho oreloje neboližto hodin opravo- vati & nikoli jsü ten oreloj neboližto hodiny k bití hodin nechtěli napravovati, chtíc vždy na svrchupsané poddané měšťany naše města našeho Třeboně ten oreloj neboližto hodiny ku opravování aneb k napravovánie hodin bití uvésti; kdež jsú pak o tu různici před námi obě dvě straně stály, a my s pilností veliků jsme je vyslyšěli, kdež před námi svrchupsaný kněz opat, kněží a bratří konventu téhož svrchudotčeného kláštera Třeboňského nikoli nemohli na svrchudotčené poddané měšťany naše svrchudotčeného