Zápisy z r. 1487. 455
pilně vážiti jest ráčil, i ráčil jest takto rozkázati: Poněvadž on Výšek jest listem
celým a neporušeným s pečetmi, maje naň dobrú vuoli od dědice, podle práva napo-
mínal, a oni Plzeňští toho listu smluvnieho prve jsú nikdy před králem JMtí a pány
neukázali, že jest tu v tom Výšek nic proti právu ani té smlúvě neučinil, poněvadž
jsú oni jie prve neukázali, a on o ní nevěděl. A po tento čas aby Výšek Plzeňských
tiem listem viec neupomínal, a všecky škody s obú stran, kteréž sú skrze takové
napomínánie vzešly, aby mezi nimi minuly, a z těch aby se neupomínali a nepoháněli.
Actum die ut supra, presentibus dominis ut supra.
R. II. a. list F. 5. a. Srv. nálezy č. 403 a 480 na str. 407 a 446.
496.
Mezi Rackem z Pňovan a Jiříkem Ulickym z Pleśnic. 1487, 5. kvótna.
V té při a ruoznici, kteráž jest vznikla mezi Rackem z Pňovan s jedné,
a Jiříkem Ülickym z Ple&nic s strany druhé. Tu kdež jest Racek vinil Úlického
a pravě, že by s něho šacunk vzal přes smlúvu Benesovskû à to listem promléenym.
Proti tomu jest Úlický pověděl, odpieraje tomu, že jest on prve list na se udělal,
než jsú se Benešovské smlúvy staly, a když jest na se list udělal, že jest jeho z vě-
zenie propustil. Jakož pak Racek jsa tázán, k tomu se jest sám seznal. Tu král JMt
se pány raddú svú jich žaloby i odpory slyšeti jest ráčil, a je pilně vážiti i také
v smlúvu Benešovskú nahlednůti jest ráčil, i takto JMKská rozkazuje: Pončvadž jest
on prve list na se udělal a z vězenie propuštěn, než jsú se smlúvy Benešovské staly,
že tu jemu ty smlúvy té pře nic platny nejsú. A jakož praví týž Racek, že by listem
promlčeným ten dluh, na kterýž list svědčí, na jeho rukojmích vyupominal: zdä-li
se jemu Rackovi jeho Úlického viniti před panem purkrabí hradu Pražského, že mu
se ta cesta nezavierá. Actum sabbato die sancti Floriani ut supra, presentibus do-
minis ut supra.
R. II. a. list F. 5. b.
497.
Mezi Benešem Sekyrkou ze Sedčic a Danielem ze Všebořic. 1487, 5. května.
[Nárok a hanění.] V té při a ruoznici, kteráž jest mezi Benešem Sekyrků
z Sedčic s jedné, a Danielem ze Všebořic s strany druhé. Tu kdež jest Daniel zhaněl
jej Beneše Sekyrku a pravě, že by on Beneš pečeť Kosteleckých vzal a bez jich vě-
domie k listu přitiskl, jakož pak tu věc širšími slovy jest vysvětloval. Proti tomu
Beneš Sekyrka odpieral jest a mluvil, že se to tak neshledá; jakož pak na to vedl
jest svědky, kteřížto měvše na se list od purgmistra a konšeluov i ode všie obce
městečka Kostelce, vyznali jsú, že pán jich nikda pečeti nemievá, leč při obnovení
úřadu konšelského, a když úřad obnoví, hned na tom miestě že vrátí purgmistru,
kterýž tu usazen bude, pečet zase. A list ten, kterýž jsú jemu prvé pod svú pečetí
