348 D. XIV. Poselství krále Jiřího do Říma k papeži r. 1462.
proti sobě. A když se lid zbüfí, kto mu má") rozkazovati, aby stál pod poslušenstvím,
jediné leč mečem, jenž jest velmi nebezpečné? Tuto řeč mluvil jest pan Zdeněk,
od něhož pan Rabštýn“) pověděl latině.
Odpověď papežova konečná. V středu před pátů nedělí v postě
[31. března] přede vším slyšením, což móžem pamatovati, k tomuto rozumu mluvil
jest papež Pius, řka:
[110°] Slyšeli sme onehdá, páni poslové krále Českého, vaše prosby s trpě-
livostí a v dobrém pokoji; slyštež i vy naši odpověď z vóle a rady bratróv našich.
I majíce mluviti v lásce a neomylně,“) povieme o poslušenství krále Českého nám
a stolici apoštolské učiněném, potom o potřebě“) a kompaktátiech.“) Poslusenstvie
chválíme nýjasnějšícho krále Českého, nebo to takové dobré jest, bez něhožto nenie
pokoj ani spasenie. O tom králi nýjasnějším v dobrú stranu mluveno jest a praveno
nám od posla nýjasnějšícho ciesaře a syna našeho milého Prokopa, kterýžto tu
upřiemnost mysli královské zvláště vypravil jest, tvrdě to, že královský úmysl jest,
nám a stolici“) apoštolské poslušen býti. Zajisté dobře jest v tom učinil král, neb
ktož tiem během vcházie, nýjde pastvy; ale ktož jinudy vstupuje, zloděj jest a lotr.
A ukázav na se sám papež, řekl jest: Totot") jest brána, skrze nižto spravedliví
vcházejí, a jdúce skrze ni, toliko ti spaseni bývají, a bez niežto“) všickni hynú, ja-
kožto v čas“) potopy véickni zhynuli,"”) jediné kteříž do korábu utekli sú,'") ti za-
chováni sú od nebez[110"]pečenstvie a potopy; a ten sám, kterýž se k lodičce Pe-
trově utieká, spasen bývá.
Viete, synové, kterak v minulých časiech královstvie České ovšem přikázánie
stolice apoštolské přijímáše, s ní v jednotě živo bieše a v řádiech se neodlučováše.
Potom stalo se jest rozdělenie: mnozí nešlechetní, ježto sú se““) zpčt obrátili, jejie
přikázánie sů potupili a zhrdali jím skrze dómysly mylné, kterýchž'*) neznali sú oni
ani jich otcové, přijímánie pod dvojí zpósobů bez pójčenie této stolice, ano jim kon-
cilium Konstanské brání, proti jednotě cierkve a obyóeji hodném[u] uvedše. Protoż
král nýjasnější, poněvadž jest udólal'*) poslusenstvie v sloviech, af je naplní'")
v skutku; neb nic nenie poslušenstvie v sloviech, leč skutkem naplněno'“) bude;
a tak ať otejme neobyčejná a neznámá zachovánie““) a*°) ku prvniemu poslušenství
ovšem lid obrátí [vel navrátí],'^) aby to drZali, toho ostfiehali, coz otcovská chtie
ustanovenie**) a jich otcové byli sá to^") oblíbili dřieve. Ale Ze v Čechách sú Tá-
bori, kteïizto stolice nedbaji ani jie chtie, nébrZ ji pohrzejice,‘”) [111"] posvécují bez
!) chce 7, K a В. — ?) kancléf T. — ?) neomylné B. — *) o prosbě Z, K a В. — 5) kompaktát B.
— ©) cierkvi 7. — 7) Tatot Æ a B. — 9) kteró£to T, K a B. — ®) у času Z. — 10) zahynuli jsú T a B.—
11) k korábu utekli jsú sě Z; K a B. — !?) kteříž sě 7, K a B. — %) kterakýchž B. — !*) ucinil 7, K a B.
— 15) ale neplní je 7'; naplň je К; naplni-li je B. — 1° led v skutku plnéno 7. — М!) zachovávánie 7: K.
— 18) a vynecháno v 7. — 29) navrátil 7; navrátím K. — ?9) ustavenie 7T, — ?') biechu 7' a B. — ??) stolice
nechtie poslüchati (nechtie K a B), ale ji zhrdajice 7, K a B.
