338 D. XIV. Poselství krále Jiřího do Říma k papeži ». 1462.
Potom povstal jest Jakübek,‘) a zajisté člověk nevelikého rozumu ani učenie,
ale toliko v grammatice mistr dětinský. Ten vida onu řeč svatého Jana: Nebudete-li
jiesti těla“) syna člověka a píti jeho krve, nebudete mieti života v sobě; — svolav
XnéZie k sobé, řekl jest: Hledte, brattie, co činíme, Ze v písma nenahledáme!
Viete-li, [97^] Ze die svaty Jan: Nebudete-li jiesti etc.? Vizte a šetřte, že slovem
spasitele našeho přikazuje se, aby svátost těla boZieho a krve jeho pod obojí') zpó-
sobú ode všech přijímána byla, pod věčným zatracením. I běda nám, že od našich
pfedkóv nebyli sme nüéeni^) a Ze tak zmeSkáni sme; strach jest, že otcové naši sú
na cestě věčného zatracenie. Což se vám tehdy zdá? písmo jisté jest a prikäzénie
božie jest: dajme miesto pravdě, tu učme a lid k tomu“) vedme a rozdávyme,
abychme i my i lidé") přísně od Boha nebyli káráni. Tento Jakúbek*“) blúdil jest
se všemi sebe přidržícími,“) neb ta řeč svatého Jana jediné'*“) toliko o duchovním
přijímání má rozómiena býti, jakož doktorové svatí pravie všickni a svatá drží cierkev;
a že jest,'') sám pán spasitel málo dolejie oznamuje, řka'*): Slova, kteráž já pravím,
süt duch a život. A tak to písmo má rozumieno býti o duchovním přijímání. Item,
tudież se pravi: Kto jie chléb tento, živ bude na věky. Ta'”) slova sú o času
nynějším; a známo jest, když spasitel [98"] toto mluvieše, že jest neustavil'*) toho
času této svátosti, aniž jest vydal učedlníkóm'*) k*“) přijímání. A protož ta slova
nemají rozumiena býti nez o duchovnim'") přijímání, neb duch jest, jenž obživuje,
tělo neprospievá k nicemuZ'^); protoZ bládil jest Jakübek,") bládili sü i ti, ktoz sü
ho následovali. Ale Ze je lid prostj, náboZny a ohbity'^) ke všemu dobrému, jakož
móž pak v křesťanství nalezen býti, uvěřil jest kněžím svým, i přijal jest jich učenie,
ne z které zlosti a*') všetečnosti, ale z pravého náboženstvie a milovánie duší svých
spasenie,**) a to v Čechách i v Moravě, ale rozdélené: v Gechách'") lid: obecný
uvěřil jest a prijal jest jich učenie, ale páni a znamenitčjší zóstali sú““) v jednotě
s cierkví; V Moravě pak zpět sú sebů šinuli urození a šlechtici,““) a vobecní lidé
v městech zóstali sú s cierkví. Z toho rozdělenie dóvod jest, že to, což držie, nenie
pravda. Toho času vyvedli sú kněžie lid z měst a z městeček na jakés Křížky na
jednu liku blíž ke XXXti tisícóm, [98"] kdežto kážíce o takovém přijímání pod
oboji*°) zpösobü, stoly, kteréž s sebú mějiechu, vložili sú na sudy, tak svátost ve-
lebnú sú posvěcovali a lidu rozdávali, netoliko starým, ale ještě i dietkám, rozumu
nemajícím.'") Ó kterak veliké zlé, kterak veliká**) neślechetnost, kdyż kněží ti bez
1) Jacobellus 7, Ka B. — *) těla etc. B (za tím mezera). — *) svolaným k sobě kněžím 7, K. —
4) dvojí T' a B. — 5) naułeni 7, K a B. — ©) k nie 7, K (k ni) a B. — *) lid B. — 8) Jacobellus 7. Ka B.
— 9) pfidrZejícími T. K & B. — "°) jediné etc. 7. — !) jest to tak T, K & B. — **) pravi T'a K, pravě B.
13) Tato K a B. — ?*) neustanovil K a В. — 1) učedníkóm svým В. — 6) Vynecháno v 7. — М) о ducho-
vních T. — 18) ničehéhož 7, Ka В. — 29) Jacobellus 7, K a B. — 29) ohbit 7. — 21) aneb v 7T à K. — ??) k spa-
genie K, — 23) ale rozdielnś: neb v Cechách 7, K a B. — *) zuostali jsü stálí .K a B. — **) šlechtici zpět
jsú sebú šinuli K a B. — 25) dvojí K a B. — *") bez rozuomu .K. — ?5) 6 kterak hrozná 7.
