Dopisy z roku 1526. 319
o tu věc, což se pana Jindřicha z Rozmberka dotýče: ale když o první příhodě zvě-
deli, tehdy se zase vrátili, a velmi sobě lidé to obtěžují toho pána z Rozmberka
předsevzetí i [. . .],*) rozumiem, nóktefi, ktefiż [pr]vre k němu náchylnost měli. Věz,
že pan Vojtěch z Pernšteina již odsud domuov jel, a umřel jemu syn, dnes týden,
ježto toho jemu nepřeji. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně
a ve zdraví shledali. Datum ut supra.
Adamovi Lvovi z Rožmitála sc, synu mému milému.
Což se hotovosti našich lidí a poddaných dotýče: tu sluší předse zachovati,
a za to mám, že naši přátelé, o kteréžs mi psal, i jiní, kteříž s námi v přátelstvie
jsú, též učiní i s poddanými svými. Konečně jsem srozuměl, že krále pána našeho
a krále Polského JJMtí nebude sjezd tento puost. I neznaje potřeby, proč bych se
měl zde zvláštně meškati, toho jsem úmyslu, buohdá brzo po svatém Řehoři na Blatnú
jeti; než toho nesluší mnoho hlásiti.
430.
Zdeňkovi Trčkovi z Lípy, že bude stání v příčině narovnání s bratrem jeho Mikulášem ; aby
uvězněné tři vladyky propustil sc.
Na hradě Pražském 1526, 3. března. Opis souč. v arch. Třeboň. €. 3889 nepag.
Službu svü vzkazuji, urozeny a statečný pane příteli muoj milý! Byšte se
dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož tento pondělí měli byšte
zde na hradě Pražském přede mnú a úřadem mym se panem Mikulášem, bratrem
vaším, státi: i jest již zde pan Mikuláš bratr váš, než slyšeti, že byšte vy býti ne-
měli, ježto jsem tomu nerad; nebo kterak jsem vám prvé psal aneb k tomu nápodobně,
že bych radši mezi vámi přátelské a bratrské srovnání viděl, i k tomu se, pokudž
by vaše s obú stran vuole byla, přičiniti chtěl, nežli by jaká jiná věc, kterážby k do-
brému přátelství nenáležela, mezi vámi se rozmnožovati měla. Než poněvadž na to
odpovědi nemám, a ta se věc již přiblížila k stání, totiž, jakž napřed dotčeno jest,
tento pondělí podle obeslání mého, již toho muším při tom nechati, což za řád a za
právo jest, při tom svú povinnost také zachovaje, pokudž jest za spravedlivé. A v tom
také, pane a příteli muoj milý, dnes jest mne došlo, kterak byšte [..... ] vsázeti
dali urozené vladyky pana Břízského, pana Mikuláše Othmara a pana Čejku, kterážto
věc jest mi s podiveniem, kdyby tak bylo. A jestliže jest, žádám vás, že je hned
svobodné pustiti rozkážete, neb bych vám toho nepřál, aby skrze to jaká na vás
těžkost měla přijíti; neb té naděje jsem, že to znáte, kterak se k sobě jedni k druhým
v tomto královstvie, jsúce pod řádem a právem, jedni na druhé nesahajíce, zachovati
máme. Neb vám toto jistě psaní dobrým úmyslem a z náležitosti úřadu mého činiem,
nechtěje toho ničehož rád viděti, což by se nemělo s řádem a právem srovnati. A po-
*) Zvetšelé.
