306 A. XXVII. Dopisy Zdeńka Lva z Rożźmitdla 1508— 1535.
407.
Synu Adamu Lvovi z Rožmitála o zpupnosti Jindřicha z Rožmberka provedené nad poslem
purkrabství Pražského a původy Krišt. z Švamberka.
V Příbrami 1526, 22. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 8889 nepag.
Adame mily! Věz, když jsem včera do Příbramě přijel, že jest písař. páně
Švamberkuov dodal mi od něho psaní a při tom mi také oznámil, kterak jest se
tomu holomku vedlo od úřadu purkrabstvie Pražského u pana Jindřicha z Rožmberka,
kterýž jest tam chodil s listy obranními, a s ním byli jiná dva od pana Švamberka
posláni, totižto puovodové podle pořadu práva, ač mohlo by býti na jednom puovodu
podle holomka dosti, ale proto jestli jich více, to také býti muože, jakož se v této
věci stalo. I jakž mi praveno, tak to se jim přihodilo: když tam ku panu Jindřichovi
z Rozmberka přišli, dali je do věže vsázeti, a že přes noc seděli. А па zajtří ráno
že on sám pan Jindřich na věži přišel a dal je z věže vytáhnúti, a potom rozkázal
jim ty listy obranní snísti; a opět potom že jim dal na kuoži metati, a že někteří
jeho služebníci rozprávěli; kdyby jich pani nevyprosila, że je chtěl dáti stienati.
I poněvadž tak on pan Jindřich právo tvrdí, již není potřebí mně k němu na tento
čas s listy obranniemi posélati, než proto je schovaj; pak již příliš zřetedlně každý
muože to znáti, kterak on pan Jindřich bez všeho studu nad svü jest ctí se zapomněl,
ježto mi se nezdá podobné, aby pán Buoh všemohúůcí ráčil toho bez trestání nechati,
též i lidé aby měli to lechce vážiti, kteříž jsú povinni pod vysokými závazky práva
obhajovati a podle téhož práva lidských spravedlivostí dopomáhati. Jakož také i krále
JMti brzo to tajno nebude. Než jakž ta věc kolivěk jest, jim to málo škodí holomku
a těm puovodóm: nežli nám jest k naší spravedlivosti ku podstatě zvláštně užitečné
a buohdá bude, když se to dále pořadem práva k konci povede a přivede. A po-
něvadž jest znáti, že již jako by on pan Jindřich sobě zúfal, tehdy jest podobné, že
málo nač dobrého myslí. I slušíť se opatrně míti i na Blatné, i mně také, kdež jsem;
než mějme ku pánu Bohu všemohúciemu doufání, žeť nás JMt svatá opustiti neráčí.
A poněvadž již tak zřetedlně on pan Jindřich dobrému řádu a právu se protiví,
tehdy naději se, že dlúho súditi nebudeme a že tím spíše budu moci buohda na
Blatné býti. A pán Buoh všemohúcí rač dáti; abychme se spolu šťastně a ve zdraví
shledali. Dán v Příbrami ve étvrtek den sv. Petra nastolovéni léta c XXVI.
Adamovi Lvovi z Rožmitála sc, synu mému milému.
Po tomto poslu netřeba odpovědi, a od této chuoze jest jemu zde zaplaceno
v Příbrami.
408.
Janovi Holickému ze Šternberka o pychu Jindřicha z Rožmberka; aby do Prahy přijel.
Na hradě Pražském 1526, 28. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag.
Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj mily! Byšte se dobře
