Dopisy z roku 1526. 303
401.
Bohuslavovi z Obytec, aby ujistil se člověkem, jenž vedle manželky své pojal sobě jinou za ženu.
Na Blatné 1526, 20. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 8889 nepag.
Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Ozmamujit, Ze jest na mne vzne-
seno, že by nějaký lotr, kterémuž Moravec řiekají, pojal sobě za manželku kmetičnu
mou, dceru šafářky ze dvora mého Blatné, a prvé že jest ženu oddávanů měl, kteráž
ještě živa jest, a že jest k němu i přišla. I poněvadž jest on takový lotr, žádám
tebe, že se jím dostatečně ujistíš a jeho z vazby bez mé vuole nepustíš, a jí, té mé
kmetičně, že její šaty a což jest jejicho při něm, Ze vydati a navrátiti rozkážeš;
a nepochybuji, že to dobře znáš, že takový neslušný jeho účinek nehodí se lechce
vážiti. Odpovědi žádám. Datum ut supra.
Urozenému vladyce, panu Bohuslavovi z Obytec a v Hvožďanech, příteli milému.
402.
Janovi z Vitence, že se mu nově nalezená ruda dobře líbí.
Na Blatné 1526, 21. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag.
Zdeněk Lev z Rožmitála sc. Hajtmane milý! Jakož jsi mi poslal hanštánek
rudy z funtgruby, i dobře mi se líbí. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, aby se toho
rozmnožilo, aby skrze milost boží ti, ktož jsú na hory nakládali, také zase z toho
užitky měli. A o kterýž jsi mi list psal, což se Bočana dotýče, dal jsem jej tak na-
psati, a teď jej posélám. Dán na Blatné v středu před svatého Petra naštolovániem
léta sc XXVI.
Urozenému vladyce Janovi z Vitence a na Tochovicích, hajtmanu na Horách Matky
boží u Velhartic, mému milému.
403.
Jiříku Peřinovi z Maličína v příčině Klatovských a Sušických.
Na Blatné 1526, 21. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag.
Zdeněk Lev z Rožmitála sc. Purkrabie milý! Jakož jsi mi poslal list od Kla-
tovskych, tomu jsem porozumél. Pak což se dotýče těch řemesl, kterak se v tom
omlûvaji, jestlize se to tak skutkem stane, to se potom zví; než mněť se zdá, kdyby
bylo toho něco nebylo, že by lidé moji nebyli sobě toho obtěžovali, a [na] mne aneb
na tebe nevznášeli. Což se pak dotýče toho rozsudku a mé vajpovědi mezi pacholetem
a druhú stranú s vyhraženiem vyššicho práva: i také mi se zdá, že jest ta vajpověď
slušná; než že ještě pachole na rukojmiech mají, to se snad proto stalo, dokudž se
nesmluví; ježto mně se zdá, aby se tím neprodlévalo, než aby se o to smlüva stala,
pokudž by za slušné bylo. A když smlúva bude dokonána, tehdy žádati, aby pachole
