248 C. XII. Zápisy
Robenkowi, a dále Martin Robenek toho městiště diel nebo částku prodal jest
Wrabci šewci, a to má jemu zprawiti, tak jakoż mósto za práwo má. A to sé
jest stalo léta bozieho narozenie tisicieho CCCC?XXXI*, za purkmistrstwie Martina
Důbrawského , a za konšelów ze jména: Hanuška krajéieho, Żeżhule, Trieżky,
Maška, Jakůbka sladownika, Prokopa sladownika, Jéchy krajčicho oc.
5.
Narownáni pfed raddau mésta Horazdéjowic a píed Janem starším z Běšín učiněné
we při mezi Oldřichem z Prachné a Martau sladownikem z Horazdéjowic, pro nedoplaceni
zboží Prachně , jež Marta od Oldiicha kaupil.
1433, 8 Dec. (Z knihy městské.)
My Petr Letków zeť, purkmistr toho času, Petr Trieska rychtář, Řehoř
řezník, Jan Špalek, Ondrášek koželuh, Wáclaw Borowsky, Wäclaw Sotna, Wäclaw
syn Důbrawského, Matěj Břicháč, Waclaw Babinský, Marta sladownik, Štěpán
sladownik, Zdata , konšelé téhož času, známo činíme tiemto zápisem a témito kni-
hami obecně před každým člowěkem nenějšícho i budůcieho wěku lidmi, ktož tento
zápis čísti, nebo étüce slyseti budü: ze kdyz wstüpil pred nás před plnů raddu
Oldřich, syn Matiášów dobré paměti z Prachné, a pred slowütného panosi Jana
staršieho z Bésin, purkrabí toho času na Wilharticich , tůže na Martu sladownika
a spolusúseda našeho, žeby jemu zbožie toho, kteréž jest prodal Martowi nade-
psanému, jménem Pracheň, nedoplatil, a také žeby toho zbożie Prachně k dědic-
stwi neprodal: tu Marta častopsaný před námi a před purkrabí Janem Běšinem,
lidmi hodnymi wiere, pred kterymiz se jest o to zboie trh stal, okázal, i pred
mnoho slowütnymi panosemi wdolepsanymi, Ze jest to jisté zbožie Pracheň dedičné
Кар! u Oldricha nadepsaného, a üplné a docela hotowÿmi penèzi zaplatil, kromè
desieti grosów, kteréz jemu mimo jistinu slíbil dáti a pomoci. Tu purkrabie i
s nami fekli sme Martowi, aby Oldrichowi tech deset grożów dal; a Marta stoje
před nami, i fekl: pźni, netolik X gr., ale XV gr. chci jemu dźti. I řekl jest
purkrabie: Oldfise, wezmi ty penieze a nechajż Marty u pokoji, a coż si prodal,
at trh jde pied se. A Oldiich pohrzel, nechté od Marty penéz wzieti. Tu pur-
krabie kázal je smířiti mírem křesťanským, aby sobě toho oba suobü stranü ničímž
zlym nezpomínala, ani se súdem kterým honili a napominali. I stalo se jest, że
si smiieni a smluweni dobrymi lidmi o wżecky wéci mezi nimi za3lé: aby Oldiich
nikdy ani jeho budúci Marty ¢astopsaného z niéehoZ neupomínal wééné éasy bu-
dücie, ani Martowych budücich, wezma téch XV gr.; a tu ümluwu aby sobě za-
psali knihami městskými. I tázali sme obojích s obů stranů, jestli jich wóle k tomu
zapsání ? Tu sta oba plnü swü wóli přidala, i prosila, aby to w knihy městské
wešlo a zapsáno bylo. Tu spatřiwše wóli jich obů a prosbu hodnů, i swolili sme
