174 C. X. Zdpisy
Ačkoli ke wšem i jednomu každému císařskau milost Giniti powinni byti raGime:
tem pak obzwlastnie a hojnější přízně milosti slušně odplacowati uzniwame, jichżto
wěrnost upřímná skutky se nalézá, a kterýchž ustawičná a swětlá upřímnost a zá-
sluby powolně u Milosti Naší mnohými způsoby se předkládají a wznaseji. Tak
s strany welebného Arnošta swaté Pražské stolice arcibiskupa, přední raddy a ná-
božného našeho milého, i také poctiwého Bohuše, probošta Litoměřického, kaplana,
služebníka a domácího našeho stolníka, a Smila z Pardubic, synůw někdy Arnošta
z Hostinné, předloženo jest před nás: že když jest od dáwna řečený Arnošt, otec
jich, z Hostinné za žiwnosti swé zámek neb hrad swůj dědičný řečený Weisenberg
s zbožím k němu příslušejícím s Crhů z Dubé a Hejmanem z Náchoda s powolením
jiných bratří swých za zbožie Pardubské směnil a zfreymarčil, a Crha s Hejmanem
z Náchoda nahoře dotčení , jmění a držení již psaného zbozie Pardubského se wším
a wšelijakým jeho příslušenstwim, a obzwláštně s meytem, kteréž na řece Labi
u městečka Pardubic dotčeného s každého lesu, kteréžto lesy pleyty slowau, po
47, gr. se od starodáwna dáwalo a dáwá, témuž někdy Arnoštowi z Hostinné
k dédicnému drzeni oddali sau; kteréhozto cla a meyta uziwáni neb bráni woni
Crha a Hejman z Nächodu ëasto psani od dawnich éasüw drzitelé sau byli, jakož
pak i dotčený někdy Arnošt, a Arnošt arcibiskup, Bohuše probošt, a Smil, dotčení
synowé jeho, téhož zbožie držitelé se až do tohoto času nachází: a protož Důsto-
jenstwi Naseho na místě řečených Arnošta a Bohuše a Smila bratří s ponižeností
jest proseno, abychom jim takowého starodäwniho meyta i obyčejného, dědicům i
potomküm jich, swé powoleni dadauc, potwrditi, obnowiti a znowu propujéiti racili
dobrotiwosti nażi. My pak zřetedlně widauce a spatfiwse mnohé a příjemné i
wděčné jich služby, kteréž sau Welebnosti Nasi mnohau bedliwosti od dotéenÿch
arcibiskupa, raddy naší, Bohuše a Smila těchto časůw skutečně ukazowány, a
w časích (budaucích) tím lépe i platněji aby se ukazowaly, k jich prosbám jsauc
dobrotiwé nakloněni, swrchupsaným bratřím, Arnoštowi , Bohušowi a Smilowi, de-
dicům a budaucím jich, na wěčnost dotčené meyto se wšemi a wšelijakými jeho
důchody a póžitky i práwy, s dobrým rozmyslem, ne z omylu ani nějaké neopatr-
nosti, ale s naším jistym wédomim, moci králowskau w Cechách pfiwolujem, stwr-
zujem, obnowujem, znowu pauścime, upewňujem, a z přirozené swé dobroty (a)
milostiwosti štědře stwrzujeme. A protož ať hned žádnému nenáleží: listu: tohoto
Naseho Düstojenstwi rusiti, ani co proti němu z wšetečnosti před se bráti. | Jestli
žeby pak kdo něco tomu na odpor předse bráti pokusil a podjal: kromě toho a
nad to, že žádné mocnosti aby takowć piedsewzeti nejmólo, jmiti cheme pokutń
podlé praw aby takowý trpěl nemilost naši, propadnauce sto hriwen zlata čistého:
a toho jedna polowice do komory králowské české, a druhý díl na ty, jimžby se
ublizilo, k jich üzitku obrácena byti má, sme ustanowiti rácili, a to tolikrát, koli-
