158 B. VIl. Akta mezi krúlem Jiřím
papeže jméli, jeho pridrziece sé za kostel oc. Jakož při tom prwniem slowo od
slowa napsáno jest.
Item w druhém pokládají, ze my lstiwě skrze najmilejsieho bratra: našeho
Polského krále od najwyššieho biskupa Římského slyšenie žádáme, a mohüce jeho
dobře a často mieti: a takowû kacierskü chytrosti. 2e lidi: obluzujem; také že i
skrze zjewné wyřčenie pohnání jsme, a přes čas určený čakáno stänie naše; a že-
bychom mnoho křiwdy stolici papežské připisowali. Jakož i ten druhý klam ne-
stydatě popsaný w sobě šíře ukazuje.
Item tretie pak, tuto nesnázi Ze najjasnějšícmu bratru nażemu Polskému
králi poručili sme rozsüditi prátelsky neb südem; kdežto naše podánie chytre wérü
oblożiw, prawi, že články wiery dali sme témuž králi Polskému w süd neb w do-
browolné jednánie. W kterémito třetiem kusu pokládá znamenitě, že my stolici
slawné apoštolské nikterak sé poddati nechceme, a że wżdycky we wsie neprawosti
a nešlechetnosti poznati sě dáwáme. Jakož opět ten chytře přepremowaný klam
psaný šíře w sobě ukazuje.
Item, étwrty pak artikul prawi byti, że by nám od stolice papežské slyšenie
dáno nebylo, Ze od té stolice odwolánie učinili sme: ježto, bychom jinak kacier
nebyli , to jisté odwolánie zjewně nás kacieřem okazuje. Jakoż opót i ten artikul
neprawý šíře popsáno ukazuje.
K takowýmto kusóm, kteříž sě o nás píší a prawie býti, sama ctnost krá-
lowská a zachowalost od mladosti dobrého obecenstwie, a najwiece nás připuzuje
newinná powěst a hanebná, kteráž sé o nas prawi, ponékud odpowiedati. Ale naj-
wyssi pokorü, kterüz my k té slawné stolici máme, a přehodná ctnost, kteráž
powinné zachowána byti má, tudiez i prawü wierü krestanskü ustraseni sme a
w srdci napomenuti, abychom snad z hnówu kfiwdy swé litujíce, najswétéjsie sto-
lici papežské i najmilostiwéjsieho üradu apostolského kwapnymi slowy neurazili ;
neuráZejic, i owsem wymieiujic wsieliky swaty úřad i duostojenstwie, takto odpo-
wiedame ku prwniemu artikuli:
Jakoz sme sé prwé chlubili w jednotě kostela swatého bÿti, a hodnéhoi
swatého poslużenstwie u najmilejsie matky cierkwe swaté Rimské obecne, kteréž
my syn pokorný, ač nehodný, bez studu sě zjewně býti wyznáwámy: neb owsem
úplně nepochybujice i cele wěříme, ze on vikáf Kristuow prawy jest, zprawuje
lodi Petrowu, za kterúžto pán náš Ježíš Kristus otci swému modlil sě jest, aby
nikdy nepotonula. Ont jest také ten, kterýž zápalem ducha prawdy zprawuje sč.
A umělibychom podlé potřebnosti k těm wšem wěcem odpowiedati , z kterýchž nás
křiwě winie: ale k čemubychom to přičinili proti tak blekotným mužóm krwe, kte-
réž znamenitě znáti jest, že darowé oči jich oslepili sü, nestydie sé swych lz
w krwi lidské smáčeti. Obyklit sme zajisté strpéti neslechetnost takowych zakup-
