152 B. VII. Akta mezi králem Jiřím
našeho podánie rowného nezastierala ani přikryti mohla, totoť učiniti chceme: Že
jim gleituow bezpečných k tomu sjezdu dosti dáti chceme, tak aby nam toho
konečná odpowěd dána byla, chtieli oni to též králi Polskému mocně w ruce dáti
jako my. Druhé, chceli to král Polský bratr náš milý mocně w ruce swe pfijieti
bez zbawenie. A když nám to koli pripowédieno bude, i hned chcem w příměřie
krestanské s nimi wstüpiti, w tak dlühé, jakož sme sč prwé podali, neb kratšie,
jakož je wy učiniti chcete ; jedné aby sé nám w tom příměří konec bez zbawenie
stal podlé prwnieho našeho podánie.
Item jestlizeby sè nase to podänie zdälo obtiezené, chcem, aby wzdy wédieno
bylo, że wiece milost neż ukrutnost, wiece powolnost neż zpurnost mysli nám
panuje: tohoto opět učiniti neodpieráme, a s nimi se wsemi i jich pomocníky
w křesťanské příměřé wstůpiti chceme až do hodu bozieho kiténie najprw pristieho,
tak aby sè w tom času oni sjedůce, nám odpowěd konečnů učinili, jakož nahoře
psáno stoji. A w tom také času hrad Konopiště i s baštami wám buď swěřeno a
w ruce wase -postupeno. Dadieli pak ti nám zprotiwili odpowěd taků, jakož sě jí
chlubie; a jakoz sé jie w poselstwi wasem dotkli, zeby téz učiniti chtěli jako i my,
a bratru našemu králi Polskému to mocně w ruce dadie a král Polský to přijme
k sobě obyčejem nahoře psaným: buď již Konopiště w moci bratra našeho, jako i
jiné wěci na něm piestale. A my opèt stati chceme w pfimiii, dokud je ućinite,
krátkém neb w dlihóm, podle prwnieho nażeho podanie, wżdy k konci chtiece bez
zbawenie. Pakli oni toho neućinie, jakoż mluwie a wy o nich powedeli ste, budte
nam naše bašty wráceny a jemu zámek jeho bez prodlenie; wżak s tuż se wsi
Spizi, brani, střelbů i se w&i potřebů, což jie nynie mají, té nepřičínějíce, ani
s něho co odwozujice, Ale wšecko w celosti, tak jak jest, zuostań. A wämi
jakožto pány mudrymi a sprawedliwými ta wěc opatřena buď, aby sè w tom nam
i jemu rowně dosti stalo, Pakli on wám toho swěřiti nesmie, aneb nechce, nech
swuoj zamek chowa, jakż on najlepe rozumie, aneb umie, a my swé bašty též,
a měj na něm třeba dobře málo podlé wuole swé; my w tom času, dokudž sě ta
konečná odpowéd nestane, a dokudž příměřie mezi námi trwati bude, totižto ze
jména do bozieho kiténie, nic proti nim činiti nechcem, jedno křesťansky to pří-
méije drzeti; a té zasé wámi opatreno bud, proti bastam a i nasim aby sé nic
nepoéínalo. A jestliże to tak od nich králi Polskému bratru našemu mocně w ruce
dáno bude, jakož sé chlubie z toho roku učiniti, stoj ten zámek wzdy podlé jiného
piestanie našeho při králi Polském bratru našem. Pakli sě jich chlüba jinak najde
a smlůwa by nedošla, tíž kteříž nynie nahoře jsů, zase na zámku buďte a braňte
sé coż najlépe mohů: my také w tom příměří toho jim dopustiti chceme, aby jim
nahoru špíže za jich penize kupowana byla, cożby jie w tom času ztráwiti mohli ;
jediné w tomto abychom wámi opatření byli, at zamek mimo jich potřebu w tom
