a Jednotau panskau w Čechách, r. 1466. 133
23.
Tas z Boskowic, biskup Olomucky , stěžuje sobě do jednoty panské na ta příkoří,
která pro wérné swé při králi setrwání snášeti musí,
Na Wijśkowe, 1466, 27 Oct. (Z rkp. Lobkowsk.)
Urozenym panuom, p. Zdeńkowi ze Šternberka, najwyssiemu purkrabi Prai-
skómu, p. Janowi Zajiecowi, najwyśsiemu sudiemu dworu králowského
w Cechich, p. Oldiichowi Zajiecowi, bratiim z Hasenburka, a p. Wilé-
mowi z llburka, bratruom a prateluom našim milym,
Pozdrawenie a modlitba nase, urozeni pani, bratří a přátelé: nasi mili! To
wieme a o tom nepochybujem, że jest was dojiti mohlo, kterak pied časem někte-
rym nam dodána jest bulle Otce našeho najswětějšícho, w kteréž Jeho Swatost
nam weliků přísnosti přikazuje, abychom pána našeho milostiwého Králowy Milosti
wšemi obyčeji prázdní byli; předkládaje , že naše obcowánie s JM“ zlý lidem pří-
klad dawa, a żkodliwć a Jeho Swatosti netrpeliwć jest. Když sme JM“ a to k to-
muto minulému sjezdu obeslali, a rady JM" w tom i rozkazanie żśdali, prosiec aby
nás té jiezdy k tomuto sjezdu nynie minulému zbawiti ráčil: měl se jest k nám
JM“ milostiwč. Tu ten ktož jest od nás byl poslán, M. Jakub kancléř náš, shledal
jest se s tebů, p. Jane, přieteli mily; s kterymżs mluwil sam od sebe i jiných
přátel našich, abychom wěc tu znamenitů a po wšem téměř křestianstwi hlasitů,
kteráž jest mezi Králowů Milosti a wámi, wedlé jiných k zjednánie na se wzali;
a k tomu že jest to žádost a prosba twá i wšech jiných, abychom toho jinak
nikoli nečinili. Pán náš Králowa Milost , maje dosti jiných, k wuoli snad wašie,
k témuž swolil, i tak po témž našem poslu wzkázal. Wiete wy to wšickni, dokudž
sme my sobé wolni byli a listy takowymi nesüzeni, ze sme obecnie dobré pána
swého, i wsech obywateli koruny nasie, wlasti i jazyku našeho s dobru mysli,
w tom nic nelitujic jednali: ale k tomuto račte sami raditi, poněwadž nás také
wěci potýkají, kady my muožem w tu wèc wjiti, aneb tu jednati, majice pana
swého wšemi běhy prázdní býti? Wie pán buoh a swědomie naše úmysl náš we
wšech těch wěcech, kteréž sme po wše časy s JM“ jakožto pánem swým jednali,
bez poskwrny že jest wždycky byl, a ke wšemu slušnému a dobrému wedl a té
koruně poctiwému. Také teď kterysi den listek od Jeho Swatosti nam dodán,
kterémuz breve fiekaji; w tom nám JS' wšelijaká jednánie kostela našeho což se
statku tělesného dotýče zapowiedá; jakobychom již nějaký zhůbce a marný útratce
toho zbožie a wlidarstwie byli. Muozete opét rozuméti, zwláště wědůc potřebu
nasi a toho kostela, při kterémž powahy rozličné powstáwají a jedno druhým se
musi hraditi, druhdy pribyti, druhdy ubyti, a časem prostě pánu bohu a stésti sé
poruéiti, Bychom my pak pro každů potřebu, kteréž nás rozličné potýkají, k Otci
