116 B. VII. Akta mezi králem Jiřím
za pána wzali, a že pan Zdeněk ze Šternberka má u JM“ zde w Čechách zpräwet
býti, a že jemu wydáwáno bude deset tisíc zlatých na každý rok; a kněz biskup
Wratislawsky JM‘ a pan Jan z Rozemberka ze mají od JM“ Ciesařowa Syna we
wšech zemích Slezských wlásti a hajtmané býti, a že jim na każdy rok má patuácte
tisic zlatých wydáno býti; a p. Jan Zajiec a p. Oldřich bratr jeho že w Lužické
zemi mají hajtmané býti, a Ze jim па každý rok má šest tisíc zlatých wydawano
býti; a pan Hanuš Robochar že markrabě w Morawě má byti. Ty weliké wéci i
mnoho jiných wěci kněz biskup JM' nim z nějaké cedule prawil, dále toho do-
týkaje, kterak jest mnoho jiného, ježto se nás také dotýče, že wýše býti nemuože.
To tak JM' za nasi welikü a plnů službu nám oplacuje. W kterychito wécech my
ani předci naši uľáme bohu skutkem, radü ani pomyślenim winni nebyli. Kterézto
weliké wéci a neslÿchané a pfielis neslechetné a kriwé JM' král i jiným, komuž se
JM“ zdálo, ukazowal jest; jezto sme tim široce ohlażeni w této zemi bezewsi winy.
Neb bychom takowymi wócmi winni byli, éehoz pane boze ostiez, nechtélibychom
na tomto swété Ziwi byti, sami sobé i swym piáteluom k hanbé. Ale kral JM'
wzal k nám zlú wuoli pro naše sprawedliwá JM“ napomenutí a pro wšecku zemi,
pro dobré obecnie zemské, pro práwa, swobody, a pro prawü sprawedlnost. 1
nelituje JM' naší cti bohda bez winy. A kdyzby J. král. M* takowych welikych ne-
šlechetností o nás neukazuje, a tak nás JM* na nasi cti nemaże, byl obeslal a dal
nám to JM' wěděti: jestližebychom se z toho rádné newywedli jako newinni, dosti
jest JM‘ času měl o nás takowé meslechetnosti ukazowati a rozsólati. Neb mili
páni a prátelé, ufámet milému pánu bohu, ze se nàm pied jeho swatü milosti
welikà kriwda déje i predewsemi dobrymi lidmi; a wiecko kiestanstwo mi bohda
nasi newinu shledati, a tak coz budem najdál moci, oznámime. Neb se pan Zdenèk
ze Šternberka toho táhne najprwé na Ciesaře Římského JM' na JM" raddu, knie-
Zata duchowni i swétskà, i na wšecky hrabata, pány, rytieře , JM“ dwořany, když
pan Zdeněk tam u JM“ byl w Nowém Městě, že jest tu pana Hanuše Robochara
newiděl, aniž jest zase do Nowého Města přijel, až jest on preč ujel. Téhož se
táhne na knieže Mišenské mladé, kterýž má králowu dceru; téhož se táhne na
wšecky pány Rakůské, kteříž tam byli, zejména biskupa Pasowského, probošta
Wideňského a hrabi Sigmunda z Chawuk, bratra jeho, pana Štumbergara, pana
Lichtensteinara, pana Puttendorfara, pana Erkharcaura, pana Erdrzdorfara, pana
Ozwalda Eicingara, pana Sigmunda Eicingara, pana Tiece, pana Sewsengara a ji-
ných mnoho, ježto od dáwních časuo tak mnoho jich u Ciesaře na Nowém Městě
nebylo, že pan Zdeněk tam pana Hanuše Robochara nikdiež newiděl , ani za jeho
přítomnosti zase přijel, až jest on pan Zdenek odjel. A buoh to wi, że jest pana
Robochara newidèl, jakż w Čechách byl, když króli zlatć urukowal; a jest tomu
bez mála dwé lété, I znamenaj waże milost, by takowá welikà wéc a nešlechetná
