416 B. IX. Akta weřejná i sněmowní
2.
Odpowéd krále Ladislawa na žádosti stawůw králowstwi Českého.
We Widni, 1453, 1 Mai. (Z rukop. Sternb.)
My Ladslaw z božie milosti Uherský, Cesky, Dalmatskÿ, Charwatsky sc. král,
knieže w Rakúsiech a markrabč Morawský, wyznáwámy: jakož urozený náš wčrný
milý Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, od našeho králowstwie Českého wolený zpráwce,
nám ke cti a k žádosti wysoce urozeného kniežete, našeho milého ujce, Oldřicha
hrabé Cilského, Ortenberského a Záhorského oc. s plnü moct a wedle wykázani
zápisu, kterymZto se jemu země zawázala a swěřila do určeného času, do Znojma
do našeho města přijel jest byl o naše panowánie neb korunowanie a kralowärie
w Čechách jednati a házeti; s kterymżto poselstwim pied sim od téhož Jiříka
a ode wšie země České znamenití poslowé s plnú mocí u nás byli sú: a tak
z daru pána boha wšemohúcieho, kterýžto jest milowník sprawedlnosti, pokoje
a jednoty, wedle téhoz poselstwie, které2to prwé dotéeni poslowé a potom napřed
jmenowaný Jiřík, kteréhož náš již jmenowany ujec hrabé Cilsky s sebů k nasi We-
lebnosti sem do Wiedné piijel (sic) jest, s jinymi pány, rytieri, zemany a panosem,,
dáli a k nám jednali sů, tak dobre s prwnimi posly jakżto s tiem zprawci a jinymi
pány, rytieři a panošemi, w jednotu sme uhodili a k ni wědomě mocí tohoto listu
přiwolili, jakžto o tyto artikule dole slowo od slowa popsané:
Najprwé, že my je při tom při wšem, což kompaktata a smlůwy při času
tehdáž najjasnějšícho kniežete našeho milého pána a děda ciesaře Sigmunda slawać
paméti mezi koncilium Basilejskym s jedné, a králowstwim Českým a markrabstwim
Morawskym s strany druhé, zjednaná a smluwená w sobě drži, buďto o ty čtyři
artikule, aneboli o které jiné wěci, chcem je drżeti a zachowati i zuostawiti, a jim
jich jakž w swém bytu jst obhajowati a obraüowati.
It. kdyż k tomu korunowani pojedem a na pomezí České přijedem, tehdy
mámy i chcem na témž pomezí, také při korunowanie anebo potom, jim a zemi
bez zmatku to wšecko učiniti a je w tom zachowati, což sů nâsi predkowé krälowé
Čeští z obyčeje i z práwa od starodáwna jim zachowali a učinili.
It. my chceme naše znamenité poselstwie s spoluposelstwim Cechów k otci
swatému ku papeži, anebo jinam kamžby užitečné bylo, poslati, kolikrátžkoli by
toho potřebie bylo a oni toho žádati budů, a JS“ jakž najpilněji budem umèti pro-
siti, aby mistr Jan z Rokycan k arcibiskupstwie Pražskému potwrzen a swěcen byl.
Pakliby toho wždy nemohlo býti, tak ježtoby to sami seznali a zamenali: tehdy my
se podwolujeme žádného k tomu newoliti a na tom miestě nemieti, než dále o to
s radů swrchujmenowaného Jiříka činiti.
