pánů z Lobkowic, r. 1449, 403
mohů, jeztoby mi rádi i wiece uéinili, by jedno mohli. Něbrž slyším, že netajně
mluwie, Ze nynie p. Jifík i oni s swü stranü wojnu na mé wolaji, chtiece mi mé
chudé lidi zahubiti, prawiece Ze sem se od nich odtrhl, a na mé welmi horléce, proto
ie sem jim jich swé wuole nepomáhal; a takt mé rozliéné ukládají, éasu hlediece,
A protož milý pane, jáť bych se s pomoci boží dobre nad témi Sternberky pomstiti
mohl a jim dwéma dosti silen byl: ale mám wystrahy jisté, kdyžbych se pomstil,
Zeby wiecka jich rota na mné wtrhnüti méla a mé zahubiti chtéli. A protož pro-
sim rady wasie: neb Mikuláš písař řekl mi od wás, že ste mi wzkázali, abych se
bránil a jich pole se nebál, že mě retunkem nenecháte i jinů pomocí. A protoż
jestli to tak, račtež mi to psáti po tomto poslu Walkinowi slużebniku mém, atbych
se uměl po wašem listu zprawiti; nebtbych w tom nerád bez waší rady učinil,
leóbych z nüze musil. A také kterak se w tom knieže Mišenské ke mně má, tot
WM' služebník was zprawi. A WM' muož široce rozuměti, žeť bez nesnází od nich
a strany jich nikoli nebudem. A protož kdyžbychom sobě chtěli chutně pomoci,
ktožbykoli jeden byl, já chci rád druhým býti.
9.
Odpowěd na předešlé psaní.
Na Krumlow2, 1449, 20 Oct. (Koncept)
Služba má tobě, pane Mikuláši milý! Porozuměw tomu od slużebnika swého,
i z listu také twého nynèjsieho, kteraks ty wéci zjednal, takowé twé pilnosti jsem
od tebe welmi wděčen, a tobě to během takým i wětším, kdyby toho bylo potřebie,
chci rád odplacowati. Pak o tom spolusjezdu jakož píšeš, za to mám, že tebe
tajno nenie o hodech a swatbé té, kterüz w skuote mieti mám pii wdáwáni dcery
swé,") ze wécmi rozliónymi i tüZ swatbü nynie jsem zaneprázdnén tak, ze toho
spiese nežli od neděle příštie we třech nedělích jednati nemohu. Nez jedinet ti
hodowé pominú, k tomu se hned přičiniti nezmeškám, a p. Krusinu s tiem rozumné
obešli, aby to tak, jakož namluweno jest, k miestu šlo konečnému. Nebť já jinému
nerozumiem, ne£ že wšickni, kteříž s námi w jednotě jsů a w zapisu, to tak radi
jako my učinie, když já je o to, jakož i ty toho dotýčeš, obešli. Pak o pániech
z Šternberka jakož píšeš toho, žeť se taká bezprawie od nich dějí, mně jest welmi
žel. Protožť žádám, aby mi to wšecko, což se tobě od nich a kam i kde děje,
rozumně dal wypsáno, abych já to maje, ubrmany jiné a je také pány Šternberské
i p. Jiříka s tiem přísně obeslati mohl, a zádàti toho na nich, aby wéci takowé
*) Bylať to Perchta z Rosenberka, wdaná za pana Jana z Lichtenšteina, o kteréž
později wznikla powést znama o bile pani rodu Rosenberského a Hradeckého.
